354 záchvěvů života (2) - Nastavme svou druhou tvář!

Nastavme svou druhou tvář!

Tak tohle nás už od raného dětství učí rodiče. Nehraje přitom roli, jestli jsme se narodili do rodiny křesťanské, buddhistické nebo ateistické. Naši předci nás nežádají, abychom nastavili pokorně druhou tvář k políčku. Vystrčit máme tu svou druhou tvář, která je hezčí. Tu, která odpovídá lépe představě hodného a spořádaného potomka, než ta první, nedokonalá…

Bavím se s lidmi kolem sebe a slyším stále tutéž písničku:

„Já jsem v pořádku, to všichni kolem mne se nechovají tak, jak by měli! Jsou hrubí, nebo pomalí, nebo líní, upovídaní, nedochvilní, nezodpovědní, nerozhodní,…!“

Hledím vám při tom lidé do očí a vidím, že se v nich leskne strach, aby nikdo nepoznal, že všechna ta obvinění okolního světa jsou vlastně sebeobviněními. Plynou ze strachu, že jsme sami nedokonalí a někdo by si toho mohl všimnout i přes to všechno, co děláme, abychom to zakryli.

Našim rodičům a ostatním dospělým, kteří se přizvali k naší výchově, se v nás podařilo vyvo
lat až na výjimky pocit, že jsme špatní takoví, jací jsme. Abychom byli přijatelní, museli jsme se převelice snažit dodržet návody, kterými nás zásobovali.
Kde se ty návody vzaly? Na to přijdete jistě sami. Našim rodičům je předali jejich rodiče a těm zase ti jejich. Vydáme-li se po genealogické lince do historie, zjistíme, že existují už od té doby, co jsme začali používat svůj rozum. Ne, že by se neměnily. Každý z našich předků a ostatně i my samotní ty návody vždycky ještě něčím dalším opepříme a posuneme dál na příští generaci.

Ukážeme našim dětem, že jsou nedokonalé, pokud nedodržují námi předaná pravidla. Období jejich vzdoru jsou pro nás výzvou. Obvykle však najdeme způsob, jak je zvládnout. Tvrdost, pláč nebo jiná manipulace nám výborně poslouží k tomu, abychom své děti naučili nasazovat si tu masku, která se nám na nich líbí. Nemají velkou šanci v tomhle souboji o své vlastní JÁ. Jsou na nás závislí. „Když budou oškliví, nedostane se jim naší lásky!“

A tady si téměř každý z nás nasadil svou masku tak, aby se svému okolí zdál přijatelný nebo dokonce nádherný. Zjistili jsme, jak je výhodné si hrát na něco, co nejsme a často je to dokonce i zábava. S dětskou hravostí a bezstarostností jsme na tuhle hru přistoupili a hrajeme ji často dodnes. Stejně to udělali i naši rodiče a ti jejich.

Nejspíš se teď zeptáte: „Co s tím?“. Dá se vůbec něco dělat? A je s tím vůbec třeba něco dělat?

Sám za sebe řeknu, že mám rád volbu.

Je pro mne důležité, že si vyberu sám svoji masku, pokud ji mít chci a nepoužiju ji, jestliže mi to nevyhovuje.

Cesta za nalezením a sejmutím vlastní masky je cesta za svobodným rozhodnutím a poznáním dalšího části toho, kým skutečně jsme. Pokud o té cestě nevíte, nebo máte strach na ni vstoupit, zříkáte se sami možnosti uvidět se z jiného úhlu pohledu. Toho, ve kterém jste dokonalí takoví, jací jste.
 
Je to cesta nejistá a dobrodružná a proto mě láká a přitahuje. Potkávám se na ní se všemi strachy, které jsem ve svém životě od doby své bezstarostné dětské blaženosti stačil posbírat.  Až ji projdu, zbude mi jasná mysl. Schopnost rozlišit to, co je skutečné od pravé iluze.

Máte-li chuť dát všanc svoje dosavadní jistoty a utkat se s tou největší výzvou, jakou vám až dosud život dokázal nabídnout, čtěte dál. Jestli ne, pusťte to z hlavy a nechte to na vaše děti, třeba to zvládnou ony.

Pro ty z Vás, pro které je tohle dobrodružství lákavé, mám dobrou zprávu. Začátek cesty už je dobře zmapovaný lidmi, kteří se po téhle válečné stezce se sebou samými vydali už před námi. A nebylo jich málo. Nemusíme tedy tápat už na začátku ve tmě, neschopní najít způsob jak rozlišit mezi tím, co maska je a co už není.

Lidé z nejrůznějších oblastí / psychologie, filosofie, lékařské vědy, fyziky / se shodují na tom, že masek je celkem pět základních druhů. Každý z nás umí použít všechny druhy, to je ta špatná zpráva. Každý z nás používá nejčastěji jednu až dvě z nich, to je ta dobrá zpráva. O tom, kterou z masek si nasadím právě já, se rozhodlo v mém dětství. Pro každé období dospívání je typické téma, které rodiče a děti mezi sebou řeší. V každém tomto období my rodiče své děti nějakým způsobem zraňujeme. Tam, kde je zraníme největším měrou, tam si nasadí nejpevnější a nejdokonalejší masku, aby nám vyhověli a zároveň trpěli co nejméně.
 

• Ta první maska pochází ještě z období prenatálního života. Pokud není plod očekáván s láskou a radostí, vzniká v něm pocit strachu už v tomhle raném čase života. Nejraději by se vůbec nenarodil a jeho základní maskou bude únik z toho světa, tak abychom si jeho přítomnosti nejraději ani nevšimli. Za touhle svou maskou hledáme lásku a úctu k sobě samotnému.
• Druhou masku si budeme mít potřebu nasadit, pokud to nejtěžší období přijde v době, kdy jsme se těšili na jistotu a hojnost, kterou pro nás až do této doby představovala matka. Jistot a hojnosti se nám však dostalo v nejlepším případě jen několika základních a k tomu všudypřítomného nedostatku. Teplo, mateřské mléko, pozornost a mnoho dalšího nám scházelo v čase krátce po našem probouzení do této reality. Nezbývalo nám tedy nic jiného, než se začít starat sami o to, co jsme postrádali a pro jistotu hromadit i do zásoby. Naším prokletím se stalo, že jsme nikdy nepocítili dostatek. Plným břichem počínaje a láskou okolí konče. Za svou maskou hledáme pocit naplnění ve všech jeho významech.
• Třetí maska nás radostně očekává v prvních obdobích sebe-uvědomování a vzdoru proti autoritám. Jestliže naši rodiče náš vzdor zlomí a zatlačí zpět hranici, kterou se snažíme vybudovat mezi sebou a jimi, pak bude naší životní výzvou si tuhle hranici vybudovat později. Nebude to vůbec snadné, protože nedokážeme naplno rozlišovat mezi názory vlastními a těch druhých. Nikdy se nemůžeme být tak docela jistí, jestli to, pro co jsme se rozhodli, děláme proto, že to chceme my, nebo někdo jiný a my jsme to jen za vlastní přijali. Za svou maskou hledáme schopnost říct NE ostatním a jít po své vlastní cestě.
• Čtvrtý mezník našich zranění přichází v podobě zrady jednoho z rodičů. Přestane mít schopnost rozlišit mezi tím, že jsme ještě dítě a povýší nás do role partnera a ochránce. To způsobí, že si nasadíme masku obránce a bojovníka a odložíme stranou své dětství až příliš časně. Každá životní situace se pro nás stane výzvou, kterou musíme zdolat. Pod maskou se ale krčí dítě se vší svou nejistotou a zmateností. Když nejde boj tak, jak bychom si přáli, změníme taktiku a začneme naříkat na nepřízeň okolností, které se proti chudáčkům spikly! Za svou maskou hledáme prostor dospět a dovolit si prohrát.
• Konečně pátou maskou se ozdobíme, když všechno vypadá na první pohled dokonale. Tahle dokonalost je však dokonalostí soch. Schází jim cit, ačkoli se často tváří, že ho prožívají. Uvnitř je jen kámen. Jestliže jsme zažili tento přístup od svých rodičů, staneme se tu jejich pravým obrazem. Perfektně dostojíme všem požadavkům na výborný vzhled i vystupování. Vystudujeme ty nejlepší školy a obklopíme se lidmi, kteří budou mít úroveň. Když naši rodiče zemřou, pláčeme, protože se to v té chvíli sluší, ne proto, že bychom něco zvláštního, co by nás nutilo k pláči, cítili. Za svou Královskou maskou hledáme teplé srdce a nefalšovanou emoci.

Dokážete už teď říci, které z masek máte nejčastěji před svou vlastní tváří? Jestli ano, jsme na dobré cestě. Teď si potřebujeme povídat o tom, co se může stát, když si dovolíme je na chvíli odložit a být SAMI SEBOU!

Půjdeme po Čtyřech cestách, které mají sílu nás k sobě samotným přivést.

ZDROJE: Lidé z nejrůznějších oblastí psychologie, filosofie, lékařské vědy, fyziky:

• Wilhelm Reich
• Barbara Ann Brennan
• Michael Talbot
• John Pierracos
• Ian Macnaughton,
• Ph.D., Dr. A. Lowen
• Dr. David Ackerman