Jak rozpoznat příležitost

Dobrý den.

Stalo se vám někdy, že jste měli zajímavou příležitost a nevyužili jste ji? Podělím se s Vámi o moji zkušenost.

Jak jsem naštěstí nekrachl

V roce 1994, poté co jsem odešel ze školství, jsem chtěl učit komerční sféru. Jsem přece povoláním učitel. Prý se tím dá dobře živit. Koupil jsem si licenci na jeden zahraniční vzdělávací program z oblasti psychologie. Sebepoznání.

Snažil jsem se, ale téměř nikdo si nechtěl tento program koupit.

Psal se rok 1995 a moje podnikání krachovalo.

Strachoval jsem se o peníze, nevěděl jsem co bude s mojí rodinou.

Jak se uživíme? Švýcaři mi slibovali krásnou vizi a peníze. Hodně peněz.

Já je neměl a peníze jsem zoufale potřeboval. Obchodoval jsem. Jednal jsem. Seznamoval jsem se se zajímavými lidmi. Nemohl jsem se ale uživit. A nechápal jsem to! Jak je to možné?

V ČNB mi vedoucí vzdělávání řekla, tento kurz nepotřebujeme, ale pokud byste učil asertivitu, ráda ji od vás objednám.  Prý jsem velmi asertivní člověk a učím prý dobře. Nevěděl jsem, co to je asertivita, a tak jsem řekl, že tento kurz nedělám.

Obdobně jsem reagoval na návrhy, že pokud bych měl kurzy obchodních dovedností nebo jak motivovat zaměstnance, že by možná se mnou udělali obchod. Česká pojišťovna, ČEZ, Vítkovice. Prý umím vysvětlit. Všichni chtěli něco, co jsem já nedělal. O těchto tématech jsem v tu dobu nic nevěděl. Nepovažoval jsem se za zkušeného obchodníka ani motivátora. Měl jsem přece vydělávat na sebepoznání. Příležitosti jsem odmítal.

Potřeboval jsem peníze a odmítal příležitosti! Fungoval jsem v oblasti sociálních potřeb.

Víte, vždycky mne přitahoval sport. Skvělá reality show. Vítězství, výkony těch nejlepších, zklamání favoritů, úspěch outsiderů.

Trénoval jsem mladé atlety. Měl jsem vždycky obrovskou radost z toho, když si zlepšili svoje osobní rekordy.

V prosinci toho roku, 1995, kdy jsem chtěl všeho nechat a najít si zpátky místo učitele na nějaké škole, jsem se setkal s personálním ředitelem velké teplárenské společnosti. To bylo v pátek 22.prosince, krátce po obědě. Poslední obchodní jednání toho roku a pak už jen vánoce. Prakticky bez dárků.

Ubezpečil mne, že sice učím zajímavě, ale že si ode mne skutečně můj vzdělávací program pro další zaměstnance už nekoupí. Prý to nepotřebují. Upřímně jsem mu popsal svoji situaci i rozhodnutí vrátit se zpátky do tělocvičny jako učitel tělocviku.

Chvíli se na mne nechápavě díval a pak povídá.

„Víte, dnes jsme ukončili výběrové řízení. Potřebujeme u nás zvýšit výkonnost našich zaměstnanců. Chceme proto zavést systém pravidelného hodnocení pracovníků. Nevíme přesně, jak by to mělo vypadat. Přineste mi 27.12. vaše řešení celé problematiky. Uvidíme…“

Moje příležitost

Zablekotal jsem něco v tom slova smyslu, že o této problematice nic nevím.

Sáhl do svého stolu a vytáhl výukovou kazetu k této problematice.

„Mrkněte se na to. Třeba vám to pomůže.“

Odešel jsem.

Skvělá pomoc!

Dal mi kazetu o oblasti o které jsem nic nevěděl.

Nic mi neslíbil.

Měl jsem jen kazetu a neměl si ji kde přehrát, protože jsem neměl video.

Šibeniční termín na to, abych vymyslel řešení k něčemu, o čem nic nevím.

Šel jsem tedy do nejbližšího elektra. Dovedete si asi představit, jak to vypadá v takovém obchodě 2 dny před vánocemi.

Neměl jsem peníze na to, abych si video koupil. Neměl jsem za co koupit ani dárky. Byl jsem úplně bez peněz.

Když na mne došla řada, vykoktal jsem ze sebe svoje přání mít možnost přehrát si v tomto obchodě přinesenou kazetu.

Nevím jestli jsem vypadal tak bídně, ale k mému překvapení prodavač svolil.

Na lísteček jsem si začal dělat poznámky.

Hned první poznámka mne nadchla!

Cílem hodnotících pohovorů je zvyšování výkonnosti zaměstnanců.

Obrovsky mne to zaujalo a já si zapomněl další poznámky dělat. Když ten 30 minutový film dohrál, já byl jako v transu.

Neuvědomoval jsem si žduchance ostatních zákazníků. Nevnímal jsem, že zdržuji.

Došlo mi jen, že jsem si neudělal poznámky a že si všechno asi dlouho nezapamatuji.

Šel jsem proto za prodavačem ještě jednou.

Tentokrát jsem jej nadšeně prosil, jestli bych si ten film nemohl přehrát ještě jednou a že pokud mi jej nahraje, tak že si u něj koupím za svoje poslední peníze i 1 videokazetu.

Jen se usmál, zakroutil hlavou, ale když viděl moje odhodlání, souhlasil.

Ten film byl pochopitelně kódovaný, takže celý obchod rychle zjistil, že se tam právě odehrává nelegální činnost…

Naštěstí mne nezavřeli.

O problematice jsem pořád ještě moc nevěděl. Neměl jsem  knihy, které by se touto problematikou zabývaly.  Stmívalo se. Knihovny i knihkupectví  zavíraly. Navíc jsem na ně neměl ani peníze.

Přemýšlel jsem, kde bych se o problematice zvyšování výkonnosti zaměstnanců mohl něco dozvědět.

Kreativita, odvaha a chtění rozvíjí příležitost

Napadlo mne zajet do Zlína. Nejpropracovanější systémy měl přece Baťa.

V sobotu jsem ráno sedl na vlak. Z vlaku jsem uviděl před Otrokovicemi tzv. baťovské domky. Vypravil jsem se za místními starousedlíky, a den před vánocemi je otravoval, aby mi vyprávěli o panu Baťovi. Neskutečně mne to zaujalo. Propracovanost jeho systémů. Půjčili mi i nějaké dobové publikace. Ti důchodci byli skvělí.

Cestou zpátky jsem si třídil poznatky.

Z vánoc si moc nepamatuji, protože jsem jen seděl, četl a přemýšlel.

Ve středu 27.prosince v 8 hodin jsem již svoje návrhy předkládal personálnímu řediteli. Asi po půl hodině mne přerušil a povolal nějaké svoje kolegy. Že to byli generální, finanční a výrobní ředitel jsem se dozvěděl až později.

Asi po hodinové prezentaci mi učinili nabídku, že mnou navržený systém koupí pro celou jejich společnost!

Následně jsem vydělal i velké peníze. To, co jsem ale nejvíce získal, bylo poznání, že příležitostí je skutečně hodně.

Pokud ale chci příležitost využít, musí mne zadání až magicky přitahovat.

Než jsem toto pochopil, mnoho příležitostí mi proplulo mezi prsty.

 

Motivy a pan Maslow

K pochopení toho, že příležitosti přicházejí, ale je na nás jak je uchopíme, se podívejme na nejznámější teorii pana Maslowa o tom jak motivovat.

Maslowova-pyramida

Říká, že naše motivy, proč děláme konkrétní činnosti, jsou seřazeny od těch nejdůležitějších, fyziologických potřeb (bez kterých nelze žít), přes potřeby jistoty, sociální potřeby, potřeby prestiže až po potřeby seberealizovat se.

První čtyři kategorie Maslow označuje jako deficitní motivy (motivují jen tehdy, pokud je nemáme naplněny a uspokojeny. Když je máme uspokojeny, nemotivují nás.).

Pouze motiv seberealizace vnímá Maslow jako růstový motiv. Toto je velmi důležité! Pouze u růstového motivu platí věta, že mne motivuje teprve v okamžiku, že jej mám naplněn, protože když jej mám naplněn, tak chci, abych ho měl ještě více.

Pokud jsem si v životě ještě nezažil kreativitu, inovativnost, svobodu a zní vyplývající odpovědnost, vnímám celou řadu příležitostí pouze jako úkoly, které mám splnit.

Snažíme se, ale přemýšlíme jen v mantinelech zadání

O naší spokojenosti rozhoduje zadavatel úkolu. Toužíme po pochvale a očekáváme další úkol. Úkol nevnímáme jako příležitost pro sebe, ale jen plníme očekávání pro nás důležitého člověka. Vyučujícího, zkoušejícího, vedoucího, ředitele nebo také rodiče. Nejsme zvyklí přemýšlet, co bychom chtěli dělat a co by nás bavilo.

Člověk, který naopak úkol příjme jako možnost ukázat se, ukázat kvalitu svých myšlenek, chce mít více pravomocí, svobody i odpovědnosti. Je vstřícný, pracovitý a aktivní. Je také divný, protože se zpravidla od většiny liší.

To mi vysvětluje, proč spousta lidí nevyužívá příležitostí, které jsou nám dávány. K Příležitostem přistupujeme  pouze jako k úkolům. Očekáváme, že za naši budeme někým nějak odměněni.

Zvykli jsme si na to, že standardní odměnou naší práce jsou peníze. Nevykročíme z hranic sociálních potřeb.

Co to znamená.

 

Past sociálních potřeb

Sociální znamená společenský. Fungovat správně v rámci společnosti, tj. skupiny lidí ve které žiji.

Plním povinnosti a úkoly, které vycházejí z mých sociálních rolí.

Jsem student. Musím vystudovat.

Jsem otec. Musím uživit rodinu.

Zabezpečujeme chtěný standard.

V této kategorii fungujeme jako dav.

 

Společnost zabíjí příležitosti

Jsme v zajetí společnosti. V zajetí našich vztahů.

Když jsem se připravoval na toto vystoupení, našel jsem na internetu  1,5 mil odkazů na to jak přežít. Na slovo jistota 3,2 milionů. Přibližně stejně jako na slovo vztahy. Na téma penězještě o milión více.

Na téma prestiže pouze asi 400 tisíc milionu a seberealizace jen necelých 200.000!

Pyramida-nasich-zajmu

Z toho jasně vyplývá, co nás zajímá a o co nám jde!

Převedeme-li naše internetové vnímání našich potřeb do reálné skutečnosti, tak naše pyramida našich zájmů přesně kopíruje největší známou Cheopsovou pyramidu.

Cheopsova-pyramida2

Fyziologické až sociální motivy nám sahají až přesně do její stávající výše 137 metrů.

Chybí špička o výšce asi 9 metrů. A tady teprve začínají naše motivy prestiže.

Seberealizece představuje jen přibližně 3 metry ze 146 metrové výšky této pyramidy.

Kupujeme si to, co mají jiní, abychom se jim vyrovnali. Žijeme v konzumní společnosti, proto konzumujeme a myslíme si, že je to tak správně. Pokud bychom tak totiž nefungovali, hrozí nám, že nás naši přátelé vytěsní ze svých životů.

Spolecnost-zabiji-prilezitosti

 

Žití v konzumu brání vidět příležitosti

Zkuste dneska nemít mobil. V roce 1991 se u nás objevil první. V roce 2001 jich bylo už 4,3 miliónů a v roce 2004 už bylo aktivních 10,5 milionů čísel. Více než obyvatel, včetně kojenců.

Oproti roku 1990 se zdvojnásobil počet aut.

Vlastní bydlení chce mít 80% lidí, necelých 17% preferuje družstevní vlastnictví a jen 3% nájemní bydlení.

Pořizování si nejrůznějšího spotřebního zboží je skutečně velkým motivem. Zvláště, pokud mají rodiny děti.

Splnit správně sociální roli otce a matky „přece znamená“ postarat se o ekonomické zajištění potomků. Ve všech sledovaných ukazatelích rodiny s dětmi dosahují větší vybavenosti spotřebními předměty, než rodiny bezdětné, případně single.

Příležitost hledáme tam, kde vidíme peníze.  Dokonce mnoho motivátorů vám řekne, nadefinuj  si cíl svého snažení. Něco, co si koupíš za peníze, které vyděláš, když cíle dosáhneš! A to je špatně!

 

Klíč k příležitostem

Příležitosti fungují opačně. Nejdříve mne musí oslovit zadání, nějaký problém. Chci jej vyřešit. Věnuji tomu velké úsilí, hledám řešení, dávám tomu energii.

Zapomínám na peníze.

Výsledek je nejistý. Ne každá příležitost se ukáže jako obrovská výhra. Příležitosti, ale musíme věřit.

Tvrdím , že potřeba mít peníze je tím, co nám neumožňuje rozpoznat příležitost.

Příležitosti nejsou o tom, že vyděláte peníze. Příležitosti jsou o tom, že něco, co vás baví, někam posunete.

To, že příležitost přichází, se dozvíte tím, že vás někdo pochválí, že něco děláte dobře. Tato pochvala pak generuje nějakou výzvu se kterou se můžete porvat.

Porvat se s výzvou znamená vymyslet a prosadit řešení.

Propadnout myšlence.

Utéct ze sociálních motivů a tlaku peněz do oblasti seberealizace. Vyškrábejte se až na vrchol vaší pyramidy.

Přeji Vám, ať se vám to daří.

Děkuji za pozornost.