Každá změna přináší nové příležitosti a každé změny se bojíme. Nikdy nevíme, co přesně přinese. Těžko předvídatelným faktorem změny je naplánování si reálného chování lidí. Přijmou změnu, nebo budou konzervativně lpět na původních zvyklostech? Jejich chování lze mimo jiné ovlivnit vhodnou komunikací. Autentický záznam z kurzu. (9:47 min).

 

Kam se poděl můj Sýr? (úryvek z knihy)

Spencer Johnson, M. D.

Bylo nebylo. V jedné vzdálené zemi žily čtyři malé postavičky, které běhaly bludištěm a hledaly Sýr, aby se najedly a byly šťastné.

Byly to dvě myšky jménem Čmuchalka a Cupitalka a dva lidičkové, kteří byli malí jako myšky a jednali skoro stejně jako dnešní lidé. Jmenovali se Leňo a Beňo.

Tyto malé postavičky byly tak malé, že nebylo snadné vidět, co dělají. Když jste se však podívali pozorně, viděli jste překvapující věci!

Myšky i lidičkové hledali v bludišti svůj určitý sýr.

Myšky Čmuchalka a Cupitelka, které měly jednoduché myší mozky, ale dobré instinkty, hledaly tvrdý Sýr, jak už to myšky dělají.

Lidičkové Leňo a Beňo, kteří používali mozek plný myšlenek, hledali jiný druh Sýra. Hledali Sýr s velkým S, neboť věřili, že je učiní šťastnými a úspěšnými.

Přes věškeré vzájemné rozdíly měly tyto postavičky něco společného: každé ráno si oblékly tepláky a obuly tenisky, vyběhly ze svých domečků a hledaly v bludišti svůj oblíbený Sýr.

Bludiště bylo plné chodeb a místností a v některých z nich byl chutný Sýr. Byly tam však také temné kouty a slepé uličky, které nikam nevedly. Bylo velice snadné zabloudit.

Nicméně ten, kdo našel cestu, objevil různá tajemství, která mu umožňovala žít lépe.

Čmuchalka a Cupitalka měly jednoduché mozky. Proto hledaly Sýr jednoduchým, ale poměrně neúčinným způsobem.

Čmuchalka užívala svého velkého nosu, aby zjistila, kde je Sýr, a Cupitalka tam hned běžela. Není překvapující, že myšky bloudily, běhaly nesprávným směrem a často narážely do zdí.

Leňo a Beňo měli složité mozky – plné myšlenek a emocí – které jim komplikovaly život. Lidičkové hledali Sýr složitějším způsobem, který závisel na jejich schopnosti myslet a učit se ze zkušenosti. Jejich myšlení však bylo občas zamlženo jejich názory na svět.

Nicméně všichni – myšky i lidičkové – nakonec našli svůj Sýr v Sýrové stanici C na konci jedné chodby.

Od té doby si myšky i lidičkové každé ráno oblékali tepláky a obouvali tenisky a běželi do Sýrové stanice C. Brzy si každý osvojil svou vlastní rutinu.

Čmuchalka a Cupitalka vstávaly každý den brzy ráno a běžely bludištěm vždycky stejnou cestou.

Když doběhly do Sýrové stanice C, sundaly si tenisky, svázaly je tkaničkami a pověsily si je kolem krku, aby je měly po ruce pro případ potřeby. Pak si pochutnávaly na sýru.

Také Leňo a Beňo zpočátku běhali do Sýrové stanice C, kde si pochutnávali na lahodném Sýru.

Po nějaké době však lidičkové svou rutinu změnili.

Každý den začali vstávat trochu později, oblékali se trochu pomaleji a pak odcházeli do Sýrové stanice C. Koneckonců už věděli. Kde Sýr je a jak se k němu dostat.

Nevěděli však, odkud Sýr pochází a kdo jej tam dal. Prostě předpokládali, že bude stále na stejném místě.

Když každé ráno přišli do Sýrové stanice C, svlékli si tepláky, vyzuli tenisky a obuli pantofle. Teď když věděli, kde Sýr je, byli velice spokojení.

„To je úžasné,“ řekl Leňo. „Je tady tolik Sýra, že nám to vydrží navždy.“ Lidičkové se cítili šťastní a úspěšní a myslili si, že se o nic nemusejí starat.

Netrvalo dlouho než Leňo a Beňo považovali Sýr ze Sýrové stanice C za svůj vlastní. Bylo tam tolik Sýra, že se lidičkové přistěhovali blíž a kolem Sýrové stanice C zorganizovali svůj společenský život.

Aby se cítili jako doma, vyzdobili si stěny různými nápisy a obrázky Sýra, které jim dodávaly dobrou náladu. Na jednom obrázku stálo:

Když máte Sýr, jste šťastní.

Leňo a Beňo občas zvali své přátele, aby jim ukázali svou hromadu Sýra v Sýrové stanici C. Pyšně na hromadu ukazovali a říkali: „To je krásný Sýr, že ano!“. Někdy dali přátelům ochutnat a jindy ne.

„Ten Sýr si zasloužíme,“ říkal Leňo. „Dalo nám hodně práce, než jsme jej našli.“ Ulomil čerstvý kus Sýra a snědl jej.

Pak usnul, což se stávalo často.

Každý večer se lidičkové vraceli domů, nacpaní Sýrem, a každé ráno se s důvěrou vraceli pro další.

Tak plynul čas a oba byli spokojení.

Po určité době se jejich důvěra změnila v aroganci. Brzy byli tak bezstarostní, že si nevšimli, jak se kolem nich věci mění.

Zatím Čmuchalka a Cupitalka pokračovaly ve své obvyklé činnosti. Každé ráno přicházely do Sýrové stanice C a čmuchaly a cupitaly kolem hromady Sýra, aby zjistily, zda se od minulého dne něco nezměnilo. Pak se vždy posadily a uždibovaly a pochutnávaly si na Sýru.

Jednoho rána přišly do Sýrové stanice C a zjistily, že tam žádný Sýr není.

Myšky to nepřekvapilo. Protože si všimly, že se zásoba Sýra každý den zmenšovala, byly připraveny na nevyhnutelné a instinktivně věděly co mají dělat.

Podívaly se jedna na druhou, vzaly si tenisky, které měly pověšené kolem krku, obuly si je a zavázaly si tkaničky.

Myšky nic neanalyzovaly. Nebyly zatíženy mnoha složitými názory.

Problém i řešení pro ně bylo velice jednoduché. Situace v Sýrové stanici C se změnila. Čmuchalka a Cupitalka se rozhodly, že se změně přizpůsobí.

Obě myšky znovu nakoukly do bludiště. Čmuchalka zvedla nos, chvíli čichala a pak zakývala na Cupitalku. Ta vyběhla do bludiště a Čmuchalka ji následovala, jak nejrychleji mohla.

Rychle se vydaly hledat Nový Sýr.

Později téhož dne přišli do Sýrové stanice C také oba lidičkové. Leňo a Beňo nikdy nevěnovali pozornost tomu, že se zásoba  Sýra každý den zmenšuje, a proto věřili, že svůj Sýr najdou na obvyklém místě.

Nebyli připraveni na novou situaci.

„Cože! Žádný Sýr?“ vykřikl Leňo. „Žádný Sýr! Žádný Sýr!“ křičel, jako by věřil, že když bude hlasitě křičet, někdo Sýr vrátí.

„Kam se poděl můj Sýr?“ naříkal. Nakonec se rozkročil, dal ruce v bok, tvář mu zrudla a on zoufale zvolal: „To není fér!“

Beńo kroutil nedůvěřivě hlavou. I on se spoléhal, že v Sýrové stanici C najde svůj Sýr. Dlouho nehybně stál, ochromen překvapením. Nebyl na to připraven.

Leňo něco křičel, ale Beňo to nechtěl slyšet. Nechtěl se zabývat změněnou situací.

Chování lidičků nebylo velmi produktivní, ale bylo pochopitelné. Najít Sýr nebylo snadné a pro lidičky to znamenalo mnohem víc, než mít každý den dostatek Sýra k jídlu.

Hledání sýra byl způsob, jak získávali to, co považovali za nutné ke štěstí. Lidičkové měli své vlastní představy o tom, co pro ně Sýr znamená.

Pro některé lidičky znamená nalezení Sýra vlastnění hmotných statků. Pro jiné to znamená dobré zdraví nebo pocit duchovní pohody.

Pro Beňa znamenal Sýr pocit bezpečí a možnost založit rodinu a žít v pohodlné chalupě v Čedarové ulici.

Pro Leňa znamenal Sýr možnost vlastnit velký dům v Hermelínově a stát se důležitou osobou, která poroučí druhým.

Protože Sýr byl pro lidičky důležitý, dlouho se rozhodovali, co udělají. Nenapadlo je nic jiného, než prohledat prázdnou Sýrovou stanici C, aby se přesvědčili, zda Sýr opravdu zmizel.

Zatímco Čmuchalka a Cupitalka okamžitě začaly jednat, Leňo a Beňo rozpačitě přešlapovali na místě.

Nadávali na nespravedlivost své situace. Beňo začal být sklíčený. Co když tam Sýr nebude ani zítra? Beňo dělal nové plány, ale založil je na existenci starého Sýra.

Lidičkové tomu nemohli uvěřit. Jak se to mohlo stát? Nikdo je předem nevaroval. To nebylo správné. Tak by to nemělo být.

Toho večera se Leňo a Beňo vrátili domů hladoví a smutní. Než odešli ze stanice, Beňo napsal na zeď:

Čím víc důležitosti svému Sýru přikládáte, tím víc na něm lpíte.

Následujícího dne Leňo a Beňo odešli ze svých domovů a vrátili se opět do Sýrové stanice C, neboť ještě stále doufali, že tam najdou svůj Sýr.

Situace se však nezměnila, Sýr tam skutečně nebyl. Lidičkové nevěděli, co mají dělat. Leňo a Beňo tam stáli jako dvě sochy.

Beňo zavřel oči a zacpal si uši. Nechtěl vědět, že se zásoba Sýra postupně zmenšovala. Věřil, že Sýr někdo přemístil.

Leňo znovu a znovu analyzoval situaci a pak řekl: „Proč to udělali právě mně? Co se tu vlastně děje?“.

Beňo nakonec otevřel oči, rozhlédl se kolem a zeptal se: „Mimochodem, kde je Čmuchalka a Cupitalka? Myslíš, že vědí něco, co my nevíme?“

Leňo se ušklíbl: „Co by zrovna myšky mohly tak vědět?“

A pak Leňo pokračoval: „Jsou to jen obyčejné myšky. Jen reagují na to, co se děje. My jsme lidičkové. Jsme inteligentní. Měli bychom být schopni tento neočekávaný problém vyřešit. A kromě toho si zasloužíme něco lepšího.

To se nemělo stát nám. A jestliže se to už stalo, měli bychom z toho mít nějaký užitek.“

„Proč bychom z toho měli mít užitek? Zeptal se Beňo.

„Protože na to máme právo,“ odpověděl Leňo.

„Právo na co?“ zeptal se Beňo.

„Máme právo na svůj Sýr.“

„A proč?“ zeptal se Beňo.

„Protože jsme ten problém nezavinili, řekl Leňo. „Udělal to někdo jiný a my bychom  z toho měli něco získat.“

Beňo řekl: „Možná bychom to měli přestat analyzovat. Měli bychom začít hledat Nový Sýr.“

„To ne,“ řekl Leňo. „Nejdřív musíme zjistit, proč se to stalo.“

Zatímco se Leňo a Beňo rozhodovali, co udělají, Čmuchalka a Cupitalka se vydala hledat nový Sýr. Pronikly hluboko do bludiště, běhaly dlouhými chodbami a prohledaly každou Sýrovou stanici, kterou objevily.

Myslely jen na to, jak najít Nový Sýr.

Nějaký čas nic nenašly. Pak se však dostaly do neznámé části bludiště, kde nikdy předtím nebyly. Byla to sýrová stanice N.

Myšky jásaly radostí. Konečně našly, co hledaly: velkou zásobu Nového Sýra.

Nemohly uvěřit svým očím. Nikdy v životě neviděly takové množství Sýra.

Leňo a Beňo zatím seděli v Sýrové stanici C a hodnotili svou situaci. Trpěli nedostatkem Sýra. Byli nespokojení a naštvaní a začali obviňovat jeden druhého. Beňo si vzpomněl na své myší kamarádky Čmuchalku a Cupitalku a přemýšlel o tom, zda už našly nějaký Sýr. Byl přesvědčen, že mají potíže, protože běhat bludištěm je vždycky riskantní. Ale také si uvědomil, že to nebude trvat dlouho.

Občas si představoval, jak Čmuchalka a Cupitalka našly Nový Sýr. Téměř ho cítil.

Čím jasněji si to Beňo představoval, tím větší měl chuť odejít ze Sýrové stanice C.

„Jdeme!“ vykřikl, jako by ho něco osvítilo.

„Nikam nejdu,“ řekl Leňo. „Mně se tu líbí. Je to tu pohodlné. Znám to tady. A v bludišti je to nebezpečné.“

„Není to nebezpečné,“ řekl Beňo. „V minulosti jsme proběhli různé části a můžeme to udělat znovu.“

„na to jsem příliš starý,“ řekl Leňo. „Nechci zabloudit a udělat ze sebe blázna. Ty snad ano?“

Beňo opět dostal strach. Naděje, že najde Nový Sýr, ho opustila.

A tak každý den lidičkové dělali totéž, co dělali předtím. Každé ráno chodili do Sýrové C, nenašli žádný Sýr a večer se vraceli nespokojení a frustrovaní domů.

Snažili se popírat, co se děje, ale nemohli spát. Byli stále více unavení a začali být podráždění.

Z jejich domovů se vytratila pohoda, která tam dříve bývala. Lidičkové stále špatně spali a měli zlé sny o tom, jak nenacházejí žádný Sýr.

Přesto se Leňo a Beňo pokaždé vraceli do Sýrové stanice C a trávili tam celé dny.

Leňo řekl: „Víš, kdybychom se více snažili, zjistili bychom, že se toho moc nezměnilo. Sýr je pravděpodobně někde blízko. Možná jej někdo schoval za stěnu.“

Následujícího dne se Leňo a Beňo vrátili s nářadím. Leňo držel majzlík a Beňo do něj bušil kladivem, až nakonec udělali díru do stěny Sýrové stanice C. Podívali se dírou ven, ale žádný Sýr nenašli.

Beňo si začal uvědomovat rozdíl mezi činností a produktivitou.

„Možná bychom si měli sednout a čekat, co se stane,“ řekl Leńo. „Dříve nebo později ten Sýr někdo vrátí na místo.“

Beňo tomu chtěl věřit. A tak se každý den neochotně vracel s Leňem do Sýrové stanice C. Ale Sýr se už nikdy neobjevil.

Lidičkové byli zesláblí hladem a stresem. Beňa už unavovalo čekat na zlepšení situace. Začal si uvědomovat, že čím déle budou nečinně čekat, tím horší to bude.

Beňo si uvědomoval, že pomalu ztrácejí sílu.

Jednoho dne se začal smát sám sobě. „Beňo, Beňo, podívej se na sebe. Děláš pořád totéž a divíš se, že se nic nezlepší. Kdyby to nebylo tak absurdní, bylo by to docela zábavné.“

Beňo nechtěl jít do bludiště, protože věděl, že opět zabloudí, a neměl ani tušení, kde Sýr hledat. Musel se však zasmát své hlouposti, když si uvědomil, jak ho strach paralyzuje.

Zeptal se Leňa: „Kam jsme dali naše tepláky a tenisky?“ Trvalo dlouho, než tepláka a tenisky našli, protože je někam uložili, když poprvé našli Sýr ve Stanici C a mysleli si, že už nic nebudou potřebovat.

Když Leňo viděl, jak si jeho přítel obouvá tenisky, řekl: „Ty chceš jít opravdu znovu do bludiště? Proč tu nepočkáš se mnou, dokud nedají Sýr zpátky?“

„Ty vůbec nic nechápeš,“ řekl Beňo. „Ani já jsem to nechtěl přiznat, ale konečně jsem pochopil, že nám starý Sýr nikdo nevrátí. Byl to včerejší Sýr. Je nejvyšší čas začít hledat Nový Sýr.“

Leňo namítl: „Ale co když tam venku žádný Sýr není. A i kdyby tam byl, co když jej nenajdeme?“

„Na to neznám odpověď,“ odvětil Beňo. Sám si v poslední době mnohokrát kladl tutéž otázku a při tom se mu znovu vracely pocity strachu.

Pak začal přemýšlet o nalezení Nového Sýra a o všem dobrém, co z toho vyplývá, a sebral všechnu svou odvahu.

Někdy se všechno změní  a už to nikdy není stejné,“ řekl Beňo. „Myslím, že se to právě stalo, Leňo. Takový je život! Život jde dál. A totéž bychom měli udělat my.“

Beňo se díval na svého utrápeného přítele a snažil se ho přesvědčit, ale Leňův strach se proměnil ve zlobu a nechtěl nic slyšet.

Beňo nechtěl být k příteli hrubý, ale musel se zasmát tomu, jak směšně oba vypadají.

Začal se připravovat na cestu a hned se cítil lépe. Uvědomil si, že je schopen smát se sám sobě, uvolnit se a začít něco dělat.

„Je čas vyrazit do bludiště!“

Leňo mlčel.

Beňo zvedl malý, ostrý kámen a napsal na zeď vážnou myšlenku, aby měl Leňo o čem přemýšlet. Jako obvykle udělal kolem nápisu obrázek Sýra a doufal, že to Leňa rozesměje a povzbudí k hledání Nového Sýra. Ale Leňo to nechtěl vidět.

Na zdi bylo napsáno:

Jestli se nezměníte, můžete zahynout.

Posléze Beňo vykročil a rozhlédl se nervózně po bludišti. Přemýšlel o tom, jak se dostal do této nepříjemné situace.

Chvíli si myslel, že v bludišti nemusí být žádný Sýr nebo že jej musí najít. Tyto úzkostné myšlenky ho ochromovaly.

Beňo se usmál. Vzpomněl si na Leňa, jak stále přemýšlí o tom, kam se poděl jeho Sýr. Pak si řekl: „Proč jsem se nezvedl dřív a nešel hledat Nový Sýr?“

Beňo vykročil do bludiště, ohlédl se uvědomil si, že opouští své pohodlí a jistotu. Cítil, jak je přitahován zpátky do známého teritoria – přestože tam už dlouho nenašel žádný Sýr.

Začal pochybovat, zda chce skutečně jít do bludiště. Na zeď před sebou napsal tento nápis a pak se na něj chvíli díval:

Co byste udělali, kdybyste se nebáli?

Přemýšlel o tom.

Věděl, že někdy trocha strachu může být užitečná. Máte-li strach, že se situace zhorší, když nic neuděláte, může vás to povzbudit k činnosti. Strach však není dobrý, když se bojíte natolik, že vám to brání v jakékoli činnosti.

Beňo se podíval vpravo, do části bludiště, kde před tím nikdy nebyl, a pocítil strach.

Pak se zhluboka nadechl, obrátil se vpravo a pomalu vyrazil do neznáma.

Když začal hledat cestu, napadlo ho, že v Sýrové stanici C čekal možná příliš dlouho. Už dlouho neměl žádný Sýr a byl velmi zesláblý. Cesta bludištěm mu trvala mnohem déle než obvykle a byla mnohem víc bolestná. Řekl si, že jestliže někdy ještě dostane šanci, přizpůsobí se změně rychleji. Všechno pak bude snazší.

Pak se usmál a pomyslil si: „Lepší pozdě než nikdy.“ Během následujících několika dní našel Beňo na různých místech tu a tam kousky Sýra, ale ty mu nevydržely dlouho.

Doufal, že najde dost Sýra, aby mohl přinést trochu Leňovi a povzbudit ho, aby vyrazil na cestu do bludiště.

Beňo ještě neměl v sobě dostatek důvěry. Musel si přiznat, že se v bludišti necítí dobře. Měl dojem, že se všechno změnilo od té doby, co byl v bludišti naposledy.

Když už si myslel, že jde správnou cestou, zabloudil v dlouhých, nepřehledných chodbách. Zdálo se mu, že dělá dva kroky vpřed a jeden zpátky. Bylo to obtížné, ale přesto si musel přiznat, že návrat do bludiště není tak hrozný, jak se obával. Po nějaké době se začal ptát sám sebe, zda je reálné očekávat, že najde Nový Sýr. Napadlo ho, že si ukousl až příliš velké sousto. Pak se tomu zasmál, neboť si uvědomil, že žádné sousto nemá.

Kdykoli začal pochybovat o svém jednání, připomněl si, že hledat Sýr v bludišti je lepší než sedět v prázdné Sýrové stanici. Přestal čekat, co se stane, a začal jednat.

Pak si řekl, že když se Čmuchalka a Cupitalka mohly rozhoupat, může to udělat i on!

Když o tom později přemýšlel, uvědomil si, že jejich Sýr nezmizel přes noc, jak se původně domníval. Sýr pomalu ubýval a to co zbývalo byl starý Sýr. Už nechutnal tak dobře.

Možná, že starý Sýr dokonce začal plesnivět, ačkoliv si toho nevšiml. Musel však přiznat, že kdyby byl vnímavější, mohl by předvídat, co se stane. Ničemu však nevěnoval pozornost.

Beňo si uvědomil, že by ho úbytek Sýra nepřekvapil, kdyby byl sledoval, co se děje, a kdyby předvídal, co se stane. Čmuchlka a Cupitalka to možná tušily.

Na chvíli se zastavil, aby si odpočinul, a na zeď před sebou napsal tato slova:

Čichejte k Sýru často, abyste poznali, kdy začíná plesnivět.

Po dlouhé době neúspěšného hledání došel Beňo k velké Sýrové stanici, která vypadala slibně. Když vstoupil dovnitř, byl strašně zklamán, neboť stanice byla prázdná.

„Tento pocit zklamání jsem měl už mnohokrát,“ pomyslel si a měl chuť vrátit se.

Docházela mu síla. Věděl, že zabloudil, a bál se, že nepřežije. Napadlo ho, že se vrátí do Sýrové stanice C. Kdyby se vrátil, našel by tam Leňa a nebyl by sám. Pak se opět zeptal sám sebe: „Co bych udělal, kdybych se nebál?“

Bál se častěji, než byl ochoten přiznat dokonce i sám sobě. Ne vždy si uvědomoval, čeho se bojí, ale teď věděl, že má strach pokračovat sám. Aniž si toho byl vědom, jeho strach ho zpomaloval.

Beňo začal přemýšlet o tom, zda Leňo vyšel do bludiště, nebo zda je stále ještě ochromen strachem. Pak si uvědomil, že on sám se cítí nejlíp, když jde vpřed.

Aby si to připomněl a aby povzbudil Leňa, napsal na zeď tuto větu:

Cesta novým směrem vás dovede k Novému Sýru.

Beňo se podíval do dlouhé temné chodby a uvědomil si svoje obavy. Co tam bude? Je ta chodba prázdná? Číhá tam nějaké nebezpečí? Začal si představovat strašné věci, které by se mu mohly stát. Byl k smrti vyděšený.

Pak se zasmál sám sobě. Uvědomil si, že jeho strach všechno jen zhoršuje. A tak se rozhodl udělat to, co by udělal, kdyby se nebál. Vykročil novým směrem.

Vyrazil do temné chodby a začal se usmívat. Aniž si to uvědomil, objevil něco, co posilovalo jeho duši. Uvolnil se a důvěřoval tomu, co ho očekávalo, přestože přesně nevěděl, co to je.

Ke svému překvapení zjistil, že se cítí stále lépe. „Proč se cítím tak dobře?“ ptal se sám sebe. „Vždyť nemám žádný Sýr a nevím, kam vůbec dojdu.“

Po chvíli pochopil, proč se cítí dobře.

Zastavil se a napsal na zeď:

Když překonáte strach, osvobodíte se.

Beňo si uvědomil, že byl dlouho obětí svého strachu. To, že se vydal novým směrem, jej osvobodilo.

Ucítil závan čerstvého vzduchu, který proudil touto částí bludiště. Bylo to osvěžující. Zhluboka se nadechl a to ho posílilo. Jakmile překonal svůj strach, cesta mu připadala příjemnější, než očekával.

Tak dobře se necítil už dlouhou dobu. Skoro zapomněl, jak je to bezvadné mít radost.

Aby se cítil ještě lépe, začal si představovat, že sedí uprostřed hromady Sýrů, které měl nejraději. Představoval si, jak si na nich pochutnává,

Čím jasněji viděl obraz Nového Sýra, tím víc věřil, že Sýr najde.

Zastavil se a napsal na zeď:

Představa radosti z nalezení Nového Sýra, ještě než ho najdu, mě k němu dovede.

„Proč jsem si to neuvědomil už dřív?“ řekl si Beňo.

Pak se rozběhl bludištěm s větším elánem. Po chvíli došel k neznámé Sýrové stanici. Zaradoval se, když u vchodu uviděl kousky Nového Sýra.

Byl to druh Sýra, jaký ještě nikdy neviděl, ale vypadal nádherně. Ochutnal jeden kousek a zjistil, že je lahodný. Snědl většinu Sýra. Několik kousků si dal do kapsy, aby je přinesl Leňovi. Začala se mu vracet síla.

S velkým vzrušením vstoupil do Sýrové stanice. Ke svému zklamání zjistil, že stanice je prázdná. Někdo tam byl už před ním a nechal tam jen několik kousků Sýra.

Beňo si uvědomil, že kdyby se rozhoupal dřív, našel by pravděpodobně velké množství Nového Sýra.

Rozhodl se , že se vrátí do Sýrové stanice C, aby zjistil, zda je Leňo ochoten jít s ním.

Když se vracel, zastavil se a napsal na zeď:

Čím dřív se vzdáte starého Sýra, tím dřív najdete Nový Sýr.

Po chvíli Beňo došel do Sýrové stanice C a našel tam Leňa. Nabídl mu kousek Nového Sýra, ale Leňo ho odmítl.

Leňo ocenil Beňovo přátelské gesto, ale řekl mu: „Myslím, že mi nový Sýr nebude chutnat. Nejsem na něj zvyklý.  Chci zpět svůj starý Sýr a nezměním se, dokud nedostanu, co chci.“

Beňo nechápavě zakroutil hlavou a zklamaně odešel znovu za svým cílem. Když se vrátil do nejvzdálenějšího místa bludiště, kam se předtím dostal, začalo se mu stýskat po příteli, ale líbilo se mu, co si začal uvědomovat. Ještě než najde velikou zásobu Nového Sýra, o čemž byl pevně přesvědčen, uvědomil si, že pouhé vlastnictví Nového Sýra není to, co jej dělá šťastným.

Byl totiž šťastný proto, že ho neovládá strach. Líbilo se mu jeho  nové chování.

Už se necítil tak slabý jako v prázdné Sýrové stanici C. Jeho odhodlání vydat se novým směrem mu dodávalo sílu.

Věřil, že je jen otázkou času, než najde, co potřebuje. Ve skutečnosti měl pocit, že už našel, co hledá.

Usmál se, když si uvědomil:

Jít do neznáma je lepší, než zůstat tam, kde nic není.

Beňo si uvědomil, že to, čeho se bojíme, není tak strašné jako to, co si představujeme. Strach, kterému dovolíš, aby ochromil tvoji mysl, je horší, než doopravdy existující situace.

Zpočátku nechtěl hledat Nový Sýr, protože měl strach, že žádný nenajde. Beňo od té doby, co se vydal na cestu, našel dost Sýra, aby mohl v cestě pokračovat. Teď se těšil, že najde ještě víc. Už samo očekávání budoucnosti bylo vzrušující.

Jeho starý způsob myšlení byl často zamlžen obavami a strachem. Bál se, že nenajde dost Sýra, nebo že mu Sýr nevydrží dost dlouho. Přemýšlel spíš o tom, co může skončit špatně, než o tom, co může skončit dobře.

Jeho myšlení se však změnilo od doby, kdy opustil Sýrovou stanici C. Dříve si myslil, že Sýr má být stále na stejném místě a že se nic nemá měnit. Dnes věděl, že změny jsou přirozené, ať už je očekáváte nebo ne. Změna vás může překvapit pouze tehdy, když ji neočekáváte. Když si uvědomil, že změnil své názory, zastavil se a napsal na zeď:

Staré názory vás nedovedou k Novému Sýru.

Beňo nenašel žádný Nový Sýr, ale zatímco procházel bludištěm, přemýšlel o tom, co se naučil.

Uvědomil si, že jeho nové názory ho vedou k novému způsobu chování. Choval se teď jinak, než když se každý den vracel do téže prázdné Sýrové stanice.

Věděl, že když změníme to, čemu věříme, změníme také to, co děláme.

Můžete věřit, že vám změna uškodí, a můžete se jí bránit. Nebo můžete věřit, že vám nalezení Nového Sýra pomůže změnu přivítat.

Všechno závisí na tom, čemu věříte.

Beňo znovu napsal nové poznání:

Umění představit si radost z nalezení Nového Sýra vám umožní vykročit novým směrem.

Beňo si uvědomoval, že by na tom byl teď mnohem lépe, kdyby odešel ze Sýrové stanice C dříve. Cítil by se tělesně i duševně silnější a snáze by se vyrovnal s obtížemi hledání Nového Sýra. Pravděpodobně by Nový Sýr už dávno našel, kdyby očekával změnu, místo aby popíral, že k ní už došlo.

Rozhodl se silou vůle, že bude pokračovat do neznámých částí bludiště. Občas našel kousek Sýra a začala se mu vracet energie a sebedůvěra.

Když přemýšlel o své cestě, byl rád, že za sebou nechal mnoho nápisů. Věřil, že nápisy budou Leňovi ukazovat cestu bludištěm, až opustí Sýrovou stanici C. Beňo doufal, že jde správným směrem. Věřil, že Leňo uvidí nápisy na zdích a najde cestu. Zastavil se a napsal na zeď to, o čem právě přemýšlel:

Když si uvědomíte malé změny včas, snáze se přizpůsobíte větším změnám, které teprve přijdou.

Právě teď přestal myslet na minulost a začal se přizpůsobovat přítomnosti.

Cestu bludištěm zvládal rychleji a snadněji. A náhle se to stalo.

Když už se zdálo, že je bludiště věčně, jeho cesta – anebo aspoň část této cesty – rychle a šťastně skončila.

Beňo našel Nový Sýr v Sýrové stanici N!

Když vstoupil dovnitř, překvapil ho neočekávaný pohled. Byly tu takové zásoby a druhy Sýrů jaké nikdy v životě předtím neviděl.

Na okamžik se v úžasu zarazil a přemýšlel, zda je to skutečnost nebo pouhý výplod jeho představivosti, když v tom uviděl své staré přítelkyně Čmuchalku a Cupitalku.

Čmuchalka na Beňa  zakývala hlavou a Cupitalka zamávala tlapkou. Obě myšky měly tlustá bříška, takže bylo zřejmé, že jsou ve stanici už nějaký čas.

Beňo je pozdravil a rychle ochutnal všechny druhy svých oblíbených Sýrů. Vyzul si tenisky a svlékl tepláky, ale pečlivě je uložil pro případ, že je bude opět potřebovat. Když se dosyta najedl, zvedl kus čerstvého Sýra a řekl slavnostně: „Ať žije změna!“

Pak přemýšlel o tom, co se naučil.

Uvědomil si, že dokud se bál změny, nebyl ochoten vzdát se iluze starého Sýra, který už neexistoval.

Co ho přimělo změnit se? Byl to strach z vyhladovění? „I ten mi pomohl,“ pomyslel si Beňo.

Pak se zasmál a uvědomil si, že se začal měnit, jakmile se naučil smát sám sobě a svému absurdnímu chování. Uvědomil si, že nejrychlejší způsob, jak se změnit, je smát se vlastní hlouposti – pak teprve se můžeš od všeho oprostit a nastoupit nový směr.

Beňo věděl, že se od Čmuchalky a Cupitalky naučil něco užitečného. Jeho myší přítelkyně žily jednoduchým životem. Nikdy nic zbytečně neanalyzovaly a nekomplikovaly. Když se změnila situace a Sýr zmizel, také myšky se změnily a šly hledat Nový Sýr. To je dobré si navždy pamatovat.

Pak Beňo použil svůj úžasný mozek a udělal to, co lidičkové dovedou lépe než myšky.

Uvědomil si chyby, které dělal v minulosti, poučil se a začal jinak plánovat svou budoucnost. Naučil se jak reagovat na změny:

Můžeme být pružnější a rozhodovat se rychleji.

Nemusíme všechno komplikovat a nemusíme mít zbytečné obavy.

Můžeme si všímat malých změn, abychom byli připraveni na větší změny, které mohou nastat.

Musíme se přizpůsobovat rychleji, neboť když se nepřizpůsobíme včas, nemusíme se přizpůsobit vůbec.

Musel si přiznat, že největší překážku máme sami v sobě a že se nic nezlepší, dokud se nezměníme my sami.

Možná nejdůležitější z toho všeho je uvědomit si, že existuje Nový Sýr ať už o tom víme nebo ne a že jím budeme odměněni, když překonáme svůj strach a nebudeme se bát dobrodružství.

Věděl, že určitý stupeň strachu je nutný, neboť nás chrání před skutečným nebezpečím. Zároveň si však uvědomil, že jeho strach byl většinou iracionální a bránil mu v tom, aby se změnil, když to bylo nutné.

I když se mu to zpočátku  nelíbilo, zjistil, že změna byla užitečná, neboť mu pomohla najít Nový Sýr.

Beňo dokonce našel  lepší část svého já.

Když přemýšlel o všem, co se naučil, vzpomněl si na Leňa. Nevěděl, zda jeho přítel četl nápisy, které pro něho napsal na zdi bludiště.

Opustil Leňo Sýrovou stanici C a šel hledat Nový Sýr? Vydal se do bludiště a zjistil, co může zlepšit jeho život?

Beňo přemýšlel o tom, že se vrátí do Sýrové stanice C a pokusí se najít Leňa. Kdyby ho našel, mohl by mu ukázat, jak se dostat z nepříjemné situace. Pak si uvědomil, že se ho už snažil přesvědčit, aby se změnil.

Leňo musí najít svou vlastní cestu. Musí najít vlastní způsob, jak překonat své navyklé pohodlí a strach. Nikdo jiný to nemůže udělat za něho. Musí pochopit, že mu prospěje, když se změní.

Beňo věděl, že Leňo může najít cestu, když si přečte nápisy na zdi.

Přistoupil k největší zdi v Sýrové stanici N a napsal na ni stručné shrnutí všeho, co se naučil.

Pokyny na cestu

Změny se stávají.

Sýr se někdy přesouvá.

Předvídejte změny.

Buďte připraveni na to, že Sýr se může přesunout.

Vnímejte změny.

Čichejte k Sýru často, abyste poznali, kdy začíná plesnivět.

Na změnu reagujte rychle.

Čím dřív se vzdáte starého Sýra, tím dřív se můžete těšit z Nového Sýra.

Změňte se.

Běžte tam, kde je Sýr.

Radujte se ze změny!

Prožijte dobrodružství a radujte se z chuti Nového Sýra!

Buďte připraveni se znovu změnit a radujte se opět ze života.

Sýr se opět může přesunout.

Beňo si uvědomil, jak se změnil od té doby, co odešel ze Sýrové stanice C, ale věděl, že když si nebude dávat pozor, může se snadno vrátit ke svému starému způsobu chování. Každý den zkontroloval Sýrovou stanici N, aby zjistil, v jakém stavu je jeho Nový Sýr. Dělal všechno, co bylo nutné, aby ho nepřekvapila náhlá změna.

I když měl dostatek Sýra, často odcházel do bludiště a zkoumal nové oblasti, aby věděl, co se děje kolem něho. Věděl, že je lepší uvědomovat si nové možnosti, než se izolovat ve svém pohodlí.

Jednoho dne uslyšel jakýsi zvuk v bludišti. Když zvuk zesílil, Beňo si uvědomil, že někdo přichází.

Může to být Leňo? Objeví se za rohem?

Beňo odříkal malou modlitbičku a doufal – jako již mnohokrát předtím – že možná i jeho přítel byl konečně schopen…

Jděte tam, kde je Sýr a radujte se ze života!