Největším nepřítelem spekulanta je … ?

Převzato ze serveru www.patria.cz
21.9.2011 12:06
Autor: Petr Žabža, Patria Online

 

Jedna z nejčastějších otázek, kterou návštěvníci našich seminářů kladou je, zda pro úspěch na finančních trzích vlastně vůbec potřebují ekonomické vzdělání? Případně, zda jejich šance vylepší detailní znalost fundamentální, nebo spíše technické analýzy? Osobně se kloním k názoru, že jistý akademický základ je pro úspěšné fungování v kterémkoliv oboru lidského konání nezbytný, někde více a jinde zase méně. Seriózním zájemcům o finanční trhy však z celého srdce doporučuji ještě něco – jeden nebo dva semestry obecné psychologie. Nelze totiž popřít, že jakkoliv rychlé, dokonalé a potenciálně neomylné jsou současné obchodní systémy, na jejich počátku a konci je vždy člověk…

I proto – a nejenom proto – by si měl spekulant uvědomit, že jeho největší nepřítel není inflace, Fed nebo nějaký “tvůrce trhu” kdesi v Londýně, ale 1,5 kilogramu tkáně pohodlně usazené v jeho hlavě. Jednoduše řečeno – jeho mozek. Pro účely tohoto textu se musím dopustit jistého zjednodušení, ale možná by vás zajímalo, že ve skutečnosti nemáte jeden, ale tři mozky a jejich vzájemná interakce (případně její absence) dokáže nadělat pěknou paseku.

Mozek

To, co vidíte výše, je schematický nákres lidského mozku v bočním pohledu. Dělí se na již zmíněné tři části: a) mozek plazů (Reptilian), b) emoční/limbický mozek (Limbic system) a c) Neokortex (Neo-cortex). Jak „stará“ je každá z těchto částí a co pro nás skutečně dělá?

Mozek plazů (Reptilian) je nejstarší a nejhlouběji uložený mozek, který máme společný se všemi zvířaty, od pravěkých plazů až k dnešním lidem. Vyvíjel se posledních 100 milionů let (!!!) a máme ho umístěný na vrcholu páteře. Jeho primární funkcí je starat se o tělo a udržovat jej v bezpečí. K jeho aktivaci dochází v okamžiku, kdy cítíme strach a on reaguje automaticky (a okamžitě) vzorcem bojuj, uteč, anebo totálním strnutím na místě. Plazí mozek je proto užitečný při okamžité reakci. Jeho síla a dar je schopnost vést nás rychle do akce v reakci na nějaký stimul. Díky němu odtáhneme ruku blížící se k horké plotýnce ještě dříve, než si vědomě povšimneme, že je doopravdy horká. Mozek plazů bychom tak mohli překřtít na „pud sebezáchovy“ nebo „instinkty“.

Emoční/limbický mozek (Limbic system) je vývojově druhá nejmladší část lidského mozku a jako “rukavice” obepíná mozek plazů. Jde o část mozku, kterou člověk sdílí se všemi savci a která jim dodává emoční život. Jeho vývoj začal s koncem období dinosaurů a dosahuje tak úctyhodného věku minimálně 50 milionů let. Jeho struktura a funkce dělá ze všech vyšších savců (kočky, psi, sloni) naše evoluční bratrance a sestřenice, jeho role a dovednost je však primárně dvojí. Ta první je přenos poučení z minula do přítomné chvíle, bez nějakého většího uvažování o budoucnosti nebo dlouhodobých následcích. Ta druhá je vytrvalá snaha upřednostňovat status quo tj. věci, které zůstávají stejné. Přeneseně lze říci, že se snaží podporovat vyzkoušené a osvědčené návyky a dovednosti, které nijak neohrožují „smečku“ nebo „rodinu“. Určitě znáte ten tichý hlas, který se vás snaží brzdit v okamžiku, kdy chcete vyzkoušet něco nového, neznámého a potenciálně nebezpečného (leč současně vzrušujícího)…tak to je on.

Neokortex (Neo-cortex) je sice z pohledu objemu největší, současně však nejmladší. Obsahuje 16 trilionů nervových spojení a svou rychlostí a schopností zpracovávat informace je 1000x rychlejší, než emoční mozek. Přesto je jenom 2-2,5 milionu let starý. Jeho primární role je vizualizovat, soustředit se na budoucnost, pomoci dosáhnout stanovených cílů – jde tak o jedinou část mozku, která se nebabrá v minulosti, ale dívá se vpřed. Na rozdíl od emočního mozku navíc neokortex nepůsobí asociativně (tj. nepřenáší minulé události na současnost), ale naopak disociativně – vše se děje jakoby z pohledu někoho jiného a umožňuje nám to logicky a pragmaticky uvažovat. Tento prostý fakt snižuje emoční náboj spojený s danou událostí a umožňuje úplně jiné typy myšlenkových pochodů.

Proč celý ten složitý úvod? Nejspíše se shodneme, že spekulování na finančních trzích by měla být činnost výsostně racionální, logická a pragmatická. Současně je z výše uvedeného patrné, že symbioza dvou částí mozku – pro racionální a dopřednou analýzu událostí naprosto nevhodných (tj. mozku plazů a emočního mozku) – je z pohledu délky jejich biologického vývoje mnohem silnější, než by se na první pohled zdálo. Pro účely logické a emocemi nezatížené analýzy událostí je mnohem lépe vybaven neokortex, ten však se zbytkem mozku spolupracuje násobně kratší dobu a jeho vliv na rozhodování je tak mnohem menší. Stačí si vzpomenout na dvě typické události, které nepochybně potkaly každého investora:

- Trhy jdou dramaticky dolů. Cena vámi držených akcií klesá o 5, 10 nebo 15% a přitom je nasnadě, že se nejedná o pohyb přímo navázaný na vývoj hospodaření dané firmy, prostě “jenom” oslabují trhy. Na mysl se vám však začnou vkrádat myšlenky ve smyslu “co by, kdyby”. Začnete si malovat – na základě minulých zkušeností – ty nejčernější scénáře možného dalšího vývoje a i když někde hluboko tušíte, že byste měli akcie v takovém okamžiku spíše nakupovat, podáte v zájmu “minimalizace ztráty” prodejní příkaz. Chvíli poté se trh skutečně obrátí…

- Kdysi v minulosti se vám stalo, že jste se pokusili vaši pozici ochránit před negativním vývojem podáním dlouhodobého stop-loss nebo stop-limit pokynu. V průběhu času se tento pokyn zrealizoval, vaše pozice byla prodaná, trh korigoval vzhůru a vy jste byli “bez pozice”. Tato nijak signifikantní a poměrně častá událost ve vás však zakotví asociaci, že dávat stop-lossy je “nevýhodné”, protože vás to kdysi v minulosti “stálo peníze”. Přijdou však volatilní doby jako poslední 2-3 měsíce a vy – místo logického a pragmatického rozhodnutí stop-loss znovu dát a chránit tak své portfolio – na tento veskrze užitečný nástroj rezignujete a ve světle kdysi utrpěné ztráty (úplně cítíte, jak vám tehdy bylo) necháte portfolio nekryté. Netřeba dodávat, že události z počátku srpna tohoto roku výše uvedený myšlenkový proces v mnoha ohledech spoustě spekulantů osvěžily…k jejich vlastní škodě.

Odpověď na otázku položenou v nadpisu je tak velmi jednoduchá – největší nepřítel spekulanta je on sám, resp. jeho mozek. Dobrou zprávou nicméně je, že dlouhodobým a vytrvalým tréninkem lze mozek poměrně slušně ovládnout a výše uvedené zádrhely do značné miry eliminovat. Stojí to sice nemálo námahy, ale vyplatí se to…

Ať se Vám na trzích daří!!!