Aleš Vyka je jednatelem společnosti AstrumQ Interactive s.r.o., která se specializuje na vývoj mobilních a webových aplikací. Pracuje i na pozici jejího výkonného ředitele. Hlavní náplní mé práce je v podstatě realizace strategie firmy, rozhodovat o aktivitách firmy, o projektech, do kterých půjdeme, no a v neposlední řadě také obchodní činnost, tedy shánění nových kontaktů, realizace schůzek, akvizice nových klientů.

Už máš dostudováno?

Nemám. Mě v podstatě nakonec z magisterského studia vyhodili. Začal jsem se totiž více věnovat podnikání, než studiu. Škola mi dala perfektní technický základ, tu odbornost, ale neučila mě žádné soft-skills, které se prostě člověk musí naučit v tom podnikání uplatňovat. Jenže mne to „podnikatelské vzdělávání“ začalo bavit více, věnoval jsem mu více času. Zjistil jsem, že obchod se dá dělat i bez školy, a že technické znalosti už dostatečné mám. Zkoušel jsem ve studiu pokračovat, ale v současné době jsem magisterské studium nedokončil, zvažuji odchod. Se vzděláváním jsem nepřestal, vzdělávám se individuálně podle svých aktuálních nebo budoucích potřeb. Titul si plánuji dodělat, ale v současné době mě žádný z nabízených programů nenadchnul.

Jak se Tvé podnikání vyvíjelo dál?

No, na začátku jsme ani nesháněli moc lidí do firmy. Měli jsme tým několika lidí, který dělal na daném projektu. Já v podstatě hrál roli projektového manažera. Pracovně jsme stíhali, měli jsme vždy pár zákazníků. Fungovali jsme. Pak jsme se ale přihlásili do několika soutěží s pár vlastními nápady, na kterých jsme dělali mimo zakázky. Například jsme vyvinuli systém Games on iPhone, který měl vylepšit systém vyhledávání her v systému iOS. Tehdy jsme vyhráli dotaci sto tisíc korun na rozvoj tohoto produktu. Náš nápad nám už tehdy organizace StartUp Yard ohodnotila na nějakých 1,5 milionu korun, no a následně přišla nabídka prezentovat tento náš nápad na konferenci v Národním domě v New Yorku.

Jak ses s touto výzvou popral?

Byl duben 2012 a já do té Ameriky na takovou čtyřdenní dobrodružnou výpravu odjel. Dostalo se mi příležitosti prezentovat před asi 80 potenciálními investory. Hektické bylo ale i období před odletem. Potřeboval jsem asi padesát tisíc, abych tam mohl odletět, na úhradu letenky a ubytování na pět dnů, a zjistil jsem, že ty peníze nemám. Ale chtěl jsem odjet a potřeboval jsem ty peníze sehnat, takže jsem pro nás začal shánět sponzory. Začal jsem se prodávat, oslovovat různé partnery, a říkat jim, jaké výhody budou mít z toho, když nás podpoří. No a nakonec se mi to povedlo, naším podporovatelem se stala mimo jiné i VŠB, kterou jsme tam díky tomu také zviditelnili, a já jsem mohl odletět.

Jak moc jsi byl nervózní? A jak se Ti to pak povedlo? Na konferenci v New Yorku přece neprezentuješ každý den.

Nervózní jsem byl. Jazyková bariéra, nebyl jsem si svou jazykovou vybaveností úplně jistý, sál plný potenciálních investorů…Ale dal jsem hodně do přípravy a věřil jsem, že to dopadne dobře.  Byl tam zároveň taky jeden strašně silný moment, který si budu dlouho pamatovat. Stoupl jsem si tam na jeviště, a začal jsem svou prezentaci vyprávěním svého příběhu. A ten příběh začal nějak takhle: „…Máme za sebou necelé dva roky podnikání. A já teď po těch dvou letech stojím tady a představím to, na čem pracujeme a naše nápady.“ A najednou všichni začali tleskat. Bylo to moc hezké, nicméně tehdy mi došlo, že člověk dlouhou dobu něco dělá, něčemu se naplno věnuje, jede přes půl světa na konferenci, a tam má najednou pouze pět minut na to, abych se uvedl tak, jak chce, aby ho chápali a znali a brali. Objevil se tam velký pocit zodpovědnosti, ale i odhodlání… celý rozhovor naleznete zde.