Porušil jsem zákon. Potrestejte mne!  - Moje výpověď o jedné kampani,  nadávkách a strachu.

Strach vede k pasivitě. Strach paralizuje.

Strach připoutává k setrvávání ve stávajícím stavu.

Strach brání změnám. Strach zabíjí kreativitu.

Vždy, když mám na svém kurzu nováčky ať už to jsou noví obchodníci, začínající manažeři nebo noví zaměstnanci, setkávám se u nich s pocitem STRACHU. Strachu z neúspěchu. Strachu z chyby. S ještě větším strachem se setkávám u zkušených zaměstnanců. Bojí se říct, že jim něco nevyhovuje, bojí se nadřízeného, bojí se kolegy. Bojí se hypotéky. Bojí se důchodu.

 

Kde se ten strach v nás bere? 67 let po válce, 23 let po sametové revoluci.

Proč se bojíme?

Minulé dny mi daly odpověď. Léta jsme v naší společnosti nedělali prakticky žádný elektronický marketing. Naučili jsme se dělat obchodní aktivity tak, že jsme jej ani nepotřebovali a prakticky nepotřebujeme ani nadále.

Jsem člověk otevřený novým věcem a fandím mladým lidem. Mám velké životní štěstí, že se kolem mne vyskytují lidé o generaci mladší. Já je učím podnikavosti, proaktivitě, přebírání odpovědnosti a dávám jim příležitost k tomu, aby si vyzkoušeli, jak v praxi fungují a nefungují nejrůznější školní poučky případně masivně šířené marketingové nápady tipu ’10 rad, jak během 10 dnů, vydělat 10 miliónů’. Nutí mne to držet s nimi krok, učit se, pracovat na sobě, objevovat nové možnosti elektronické komunikace a hlavně baví mne být neustále nakažen virem mládí a energie. Nadchlo mne, když jsem se seznámil s jejich úžasnou komunikací pomocí sdílení na sociálních sítích. Rychlostí získávání informací. Schopností pomáhat si na dálku. Ukázali mi rozměry komunikace, kterou moje generace asi ani nedokáže pochopit. A je to skutečně úžasné!

Ano, začal jsem se této nové disciplíně učit. Ne proto, že to potřebujeme, ale proto, že to budeme potřebovat. Vždyť za 5-10 let facebookovská generace bude přicházet do nejproduktivnějšího věku. Bude mít největší kupní sílu. Bude rozhodovat! A bude komunikovat tak, jak se v mládí naučila!

Učím se psát blogy, založili jsme fanouškovskou stránku naší společnosti, začali jsme napřímo komunikovat s našimi klienty, realizujeme ankety a připravujeme nové formy online vzdělávání. Předělali jsme webovské stránky. Chceme jít s dobou, možná ji někde i předběhnout.

Na svých kurzech chci učit jen to, co vím, že funguje. Chci znát cesty vedoucí k úspěšným řešením a účastníci mých kurzů to oceňují. Nebudu-li ale zkoušet nic nového, budu ještě v roce 2030 povídat o tom, jak to fungovalo v dobách, kdy ještě nebyl internet a telefonovalo se z budky.

Přesně v duchu všech zásad, které junioři načerpali ze škol, internetu, diskusních skupin, plni entuziasmu, jsme zrealizovali historicky naše první mailové kampaně, při kterých jsme oslovili řádově asi 5 tisíc lidí. Kluci jsou šikovní, povedlo se jim získat z mého počítače všechny mailové adresy z mně doručené pošty. Mezi jinými zřejmě i ty, co někdo posílal v kopiích při hromadném rozesílání nějakých sdělení. Technickým detailům skutečně nerozumím. Zkušenost, kterou jsme získali vám rád popíšu.

Ano, platí to, že mailové kampaně skutečně osloví přibližně 8-12% příjemců. Přesně o tolik se nám zvýšila návštěvnost našich stránek. Povedlo se navázat komunikaci se spoustou našich klientů, s kterými jsme během let ztratili kontakt. Objevili jsme i 7 zapomenutých obchodních příležitostí, získali 12 nových fanoušků na firemní facebook. Na to množství práce výsledky spíše mizivé Získali jsme ale získali nové praktické zkušenosti. Děkuji za ně!

Tou nejcennější zkušeností je, že už vím jak vzniká strach.

Každý týden obdržím přibližně 15-20 různých nabídek a informačních mailů a bulletinů. Předpokládám, že jako každý jiný majitel mailové adresy. Poctivě tyto maily mažu, případně zasílám sdělení, aby mi další poštu nezasílali. Je také pravda, že i v takovéto nechtěné korespondenci jsem náhodně objevil zboží nebo služby, které bych si bez spamové korespondence asi nikdy nekoupil. Vždycky jsem komunikoval slušně. O to více mne překvapilo zjištění, že přibližně procento oslovených má potřebu mne titulovat vulgarismy toho nejtvrdšího zrna. Výhružkami, že nás nahlásí na nejrůznější úřady abychom platili miliónové pokuty. Prý jsme porušili zákon! Asi bych měl chodit kanaláma.

Objevil jsem také přibližně 1 procento lidí, kteří mi nabídli pomoc. Tímto jim všem děkuji. Většina se mi snažila vysvětlit právní aspekty a důsledky takových kampaní. Pochopil jsem, že prakticky nelze udělat kampaň, aby netrpěl zákon. Pochopil jsem, že jsme udělali i pár chyb. Všem se za ně omlouvám.Osobně si myslím, že to je při objevování nových cest normální.

Přečetl jsem desítky mailů plných sprostoty a výhružek a už jsem pochopil, proč existuje strach. Jsme ochotni si vyhrožovat a nadávat za to, že si bereme 30 vteřin času. Je to velmi nepříjemné. Stejně jako seřváni číšníka za teplé pivo nebo studenou polévku. Nadávání průvodčímu za zpoždění vlaku a zvedání prostředníčku na řidiče jedoucího v autě označeném velkým písmenem ‚Z’.

Žiju v prostředí, ve kterém za možná promrhaných 5000 x 30 vteřin, což je celkem necelých 42 hodin, se vyhrožuje udáními a milionovými pokutami. V tom stejném prostředí, ve kterém je normální, že mne na dálnici mezi Brnem a Ostravou předjede při mé maximální snaze dodržovat maximální povolenou rychlost 112 aut. Kolik těchto řidičů asi ohrozilo bezpečnost a možná i život kolika lidí? Kolika miliónové pokuty jim hrozí? A přátelé, kdo je udáme? Zákony je přece třeba dodržovat!

 

Samozřejmě bych mohl teď všem mým juniorům vyčinit. Já vypil kalich hořkosti, tak vy budete trpět také! Mám příležitost naučit je BÁT SE! Bojte se!!! Zákon je zákon! Ne to neudělám. Naopak! Kluci moc vám děkuji! Za aktivitu. Za nápady! Za energii! Za odvahu!!!

Protože, když se nás bude bát více, bude méně lidí něco zkoušet. Méně lidí bude podnikat. Méně lidí bude obchodovat. (Odmítnutí není nikomu příjemné!) Bude méně práce! Bude více nezaměstnaných a pak nám možná ani nebude vadit, když prodebatujeme celé dopoledne nad tím, jakej je tu bordel! Však budeme mít co jíst. I na to je tu zákon!

Na závěr prohlašuji: ‚Porušil jsem zákon. Potrestejte mne! Ve spleti paragrafů a vlastní neznalosti jsem okradl asi 5000 lidí o 30 vteřin jejich drahocenného času. 47 z nich to evidentně vadilo! Veřejně a upřímně se jim omlouvám a slibuji, že se z chyb pokusím poučit. Neslibuji ale, že to už nikdy neudělám a že příště zase někoho nenaštvu. ‘

PS: Ten počet možná není konečný. Uvádím číslo k 30.8.2012 0:00 hodin

 

Pokud dokážete s mou filosofií souhlasit, staňte se našimi fanoušky na facebooku.

Máte-li potřebu dalších vulgarit, ušetřete mne. Můj názor již znáte.