V čem se liší úspěšná firma od průměrné, takovou otázku si položil tým ekonomů vedený Američanem Jimem Collinsem. Skupina prozkoumala během pěti let vybrané firmy a často překvapivá zjištění shrnula v knize Jak z dobré firmy udělat skvělou, kterou v Česku v roce 2009 vydalo vydavatelství Grada.

Collinsův tým analyzoval stovky amerických podniků, jejichž akcie jsou kotovány na burze. Jedenáct nejúspěšnějších, které si dokázaly oproti jiným udržet skvělé výsledky minimálně po dobu patnácti let, podrobil dalšímu detailnímu rozboru včetně pohovorů s klíčovými manažery a generálními řediteli. Všechny poznatky, které se o vybrané jedenáctce nejlepších firem podařilo získat, porovnali odborníci se zjištěními v dalších sedmnácti vybraných podnicích, jejichž úspěšnost byla jen krátkodobá. Tím dospěl Collinsův výzkumný projekt k neočekávaným odhalením.

Prvním překvapivým momentem bylo, že všech jedenáct firem mělo v klíčové době v čele osobnost , kterou Collins označuje za vůdce 5. úrovně. Což jsou osobnosti, ve kterých se snoubí dvě charakterové stránky – profesionální vůle a osobní pokora. Ze studie vyplynulo, že vůdci 5. úrovně dokážou kolem sebe soustředit správné lidi , překračovat spolu s nimi průměrnost a rozhodovat se takovým způsobem, aby se firma dokázala udržet i v obtížných situacích a začala na trhu výrazně růst.

Osobně mne velmi zaujal text na straně 50-51. Cituji:

„Tomu co říkáte o vůdcích firem, které se z dobrých staly skvělými, věřím. Ale znepokojuje mě to, že když se podívám do zrcadla, tak vím, že já na 5. úrovni v žádném případě nejsem. Svou funkci jsem částečně získala kvůli mému osobnímu elénu a energii. Chcete mi říct, že nemohu vytvořit skvělou firmu, jestliže nebudu na 5. úrovni?“

„Nejsem si jistý, zda naprosto nutně musíte být vůdcem 5. úrovně, abyste svou firmu přeměnila ve skvělou,“ odpověděl jsem. „Oouze konstatuji stávající fakta: Z celkového počtu 1435 firem, které se objevily v žebříčku 500 nejlepších firem časopisu Fortune v našem úvodním seznamu kandidátů, se pouze jedenácti podařilo dostat se do naší studie*. Ve všech těchto jedenácti firmách měli v rozhodujícím transformačním období v klíčových pozicích, včetně funkce generálního ředitele, vůdce 5. úrovně.“

Chvíli jen seděla a nic neříkala, ale bylo vidět, jak si každý v místnosti přeje, aby se nebála ptát dál. Konečně to řekla: „Můžete nás naučit, jak se dostat na 5. úroveň?“

OSOBNOSTI ŠÉFŮ V PĚTI ÚROVNÍCH

5. úroveň = vedoucí 5. úrovně: Buduje trvalý úspěch pomocí směsice osobní pokory a profesionální vůle.
4. úroveň = efektivní vůdce:
Stanoví jasné a přesvědčivé vize, cestu jejich realizace a přitom stimuluje vyšší výkonnostní standardy.
3. úroveň = kompetentní manažer:
Organizuje lidi a zdroje a směřuje je k efektivní a účinné realizaci předem stanovených cílů.
2. úroveň = přispívající člen týmu:
Svými individuálními schopnostmi přispívá k dosahování skupinových cílů a efektivně spolupracuje s ostatními v rámci skupiny.
1. úroveň = velmi schopný jedinec:
Produktivně přispívá svým talentem, znalostmi, dovednostmi a dobrými pracovními návyky.

Souhrn: Dvě stránky vůdcovství 5. úrovně

Profesionální vůle Osobní pokora
Dosahuje vynikajících výsledků, jednoznačný katalyzátor přeměny dobrého ve skvělé. Projevuje přesvědčivou skromnost, vyhýbá se obdivu veřejnosti: nikdy se nevychloubá.
Jedná s tichou, klidnou rozhodností: motivování zásadně neopírá o inspirující charisma, ale o standardy. Projevuje neochvějné odhodlání učinit cokoliv, co je nutné pro dosažení nejlepších dlouhodobých výsledků, a to bez ohledu na obtíže.
Ambice nesměřují do sebe, ale do firmy: zajišťuje nástupce, kteří mohou být v příští generaci ještě úspěšnější. Určuje standard budování trvale skvělé firmy: s ničím menším se nespokojí.
Při určování zodpovědnosti za špatné výsledky se nedívá „ven z okna“, ale do zrcadla“ a nikdy přitom neobviňuje nikoho jiného, vnější faktory nebo smůlu. Při posuzování zásluh za úspěch firmy se nedívá do „zrcadla“, ale „ven z okna“ – na druhé lidi, vnější faktory a štěstí.

 

Zastávám hypotézu, že existují dvě kategorie lidí:

1. ti, kteří v sobě nemají zárodek 5. úrovně:

2. to, kteří ho mají.

První kategorii tvoří lidé, kteří se nikdy, ani za milion let, nepřimějí k tomu, aby své egoistické potřeby podřídili větší ctižádosti vybudování něčeho většího a trvalejšího, než jsou oni sami. Pro ně bude práce vždy především o tom, co získají – slávu, bohatství, obdiv, moc, cokoliv-, a nikoliv o tom, co vybudují, vytvoří a k čemu přispějí.

z_dobre_skvelou_2Velkou ironií je, že nevraživost a osobní ctižádost, které často lidi ženou do mocenských pozic, jsou v rozporu s pokorou potřebnou pro vůdcovství 5. úrovně. Spojíte-li si tuto ironii s tím, že správní rady často jednají v mylné víře, že potřebují charismatického, egocentrického vůdce, aby organizaci přeměnil ve skvělou, snadno pochopíte, proč se vůdcové 5. úrovně vyskytují ve vrcholných funkcích našich institucí tak vzácně.“ (konec doslovné citace zdroj: Jak z dobré firmy udělat skvělou, autor Jim Collins, Grada, Praha 2009, str. 50-51)

Podíváme-li se na tato sdělení pohledem tojjediného mozku zjistíme, že se prokázalo, že v dlouhodobě skvělých, výkonných korporátech se úspěšně realizuje racionální, modrý mozek. Právě zde vítězí ta touha po preciznosti a dokonalosti podpořena ochotou čekat, ladit a precizovat. Právě v těchto příkladech se prokázalo, že touha stát tak trochu nepozorován stranou s přesvědčením o správnosti směru vlastních postupů může být velmi silnou stránkou i špičkových manažerů. Právě ve studii Jima Collinse se prokázalo, jak je důležité vizionářství a osobní přesvědčení o správnosti definovaných principů.

Podotýkám snad jen jeden můj poznatek z českého prostředí. S převahou modrého, racionálního myšlení se u špičkových manažerů v České republice příliš často nepotkávám. Stále vítězí dravé červené šelmy. Tím, že stanovují jasné a přesvědčivé vize a cíle. Určují cesty jejich realizace a přitom pomocí stimulantů zvyšují výkonnostní standardy.

Rovněž manažeři 3. úrovně, u nichž vítězí spíše ještěří (plazí) mozek jsou oblíbeni, protože umí zorganizovat lidi a zdroje a dokáží směřovat k efektivní a účinné realizaci předem stanovených cílů.

Tato zjištění by snad mohla být výzvou pro ty, kteří máte dominanci velkého, racionálního mozku. Staňte se tou klidnou sílou, která povede k vybudování skvělých firem. Na závěr snad jen jednu poznámku: Zárodek myšlení 5. úrovně máme v našem racionálním mozku všichni. Jde jen o to, jak tento zárodek dokážeme využít a jestli tento mozek primátů dokáže dlouhodobě porážet mozky šelem a plazů v našich hlavách.

 

Všem, kteří chcete mít skutečně skvělou firmu knihu Jak z dobré firmy udělat skvělou vřele doporučuji.

 

(*Poznámka: tyto firmy dosahovaly po dobu patnácti let po své transformaci mimořádných výsledků s průměrným kumulovaným výnosem akcí 6,9 krát vyšším než celková úroveň bežného trhu)