Každý podnikatel a prakticky každý člověk má, nebo by měl mít nadefinované svoje poslání (misi – proč podnikám), vizi (o co se snažím) a  cíle. Jakési body, kterými chceme procházet a které nám identifikují úspěšnost našeho snažení.

Náš úspěch nebo neúspěch se schovává v naší schopnosti definování mise a vize.

Mise je vlastně důvod proč podnikám. Co chci dát lidstvu, kolegům, zákazníkům? Jakou službu chci poskytovat? Z mnoha školení manažerů vím, že v odpovědích se občas orientujeme na zákazníka, častěji však na sebe. Dostávám zpravidla tyto odpovědi:

Jsou to důvody proč podnikáme? Nejsou! Je příliš krátkodobé a sobecké. Takové podniky příliš nefungují. Uvedu příklad.

Dva manažeři obchodní služby dvou finančních společnosti, mi tvrdí, že chtějí být úspěšní. Teoreticky ovládají manažerské dovednosti. Baví je obchod. Oba podnikají – pracují na živnostenský list. Stěžují si, že nemohou sehnat  dost kvalitních lidí do týmu. Prý to nejde. Oba práce baví. Vydělávají si hezké peníze. Podřízení je respektují. Lidí je prý dost, ale nikdo nechce nastoupit. Probíráme spolu desítky náborových metod. Ať vzpomenu kteroukoliv, prý všechny dělají a výsledek se stejně nedostavuje. V duchu SPIN techniky se odhodlávám ke klíčové problémové otázce: Proč ty lidi potřebujete?

Odpověď Jan: „Je tak nastaven náš systém. Bez nich se neposunu na vyšší příčku v našem kariérovém žebříčku.“

Odpověď Pavel: „Chce to po mně můj nadřízený. Je to jeden z hodnotících parametrů. Nechci, aby mne vyhodili.“

Pokládám otázku implikační: Co se stane, pokud ty lidi nebudete mít?

Jan: „Prakticky nic. Nebudu mít postup. Budu i nadále fungovat stejně.“

Pavel: „Mohou mne vyhodit, ale to by museli vyhodit prakticky všechny manažery. To si asi nedovolí, protože pak by někdo vyhodil je.“

Následuje otázka typu nelze nekoupit: Co se stane, co bude jinak, pokud ty lidi seženete?

Jan: „Vydělám více peněz. Budu je zaškolovat. Budu mít méně času. Po čase ale jich většina stejně zase skončí. V naší branži jich moc nevydrží.“

Pavel: „Budu mít chvíli klid od nadřízeného. Nebude mě tak peskovat. Pokud ale nepřivedu v dalším měsíci další lidi upadnu zase v nemilost. To je věčný koloběh.“

Asi se nedivíte, že se Janovi ani Pavlovi nábory nedaří. Podnikání a strategie jim vlastně nic neříkají. Nevědí proč mají náborové činnosti dělat. Jsou zaměřeni na sebe a na krátkodobé cíle. Nemají misi, nechápou vizi. Nevědí, k čemu jim to vlastně bude. Chápou přítomnost, ale nerozumí budoucnosti. Mají problém se svou vlastní motivací.Chcete-li se o této problematice dovědět více, přihlaste se na veřejný kurz.