Sebepoznání jako nutný předpoklad profesní úspěšnosti

Každý mladý člověk stojící na prahu své kariéry doufá, že bude úspěšný a často je přesvědčen o tom, že úspěch přijde sám. Vždyť jsem přece léta studoval a připravoval se, tak proč bych neměl být automaticky úspěšný? říká si. Ale ono to není tak jednoduché. Často se pak pracně dostává ke svému cíli metodou pokus –  omyl a někdy se i stává, řečeno slovy Járy Cimrmana, průkopníkem slepých uliček. Co tedy lze udělat pro to, aby cesta k úspěšné a vhodné profesní kariéře byla co nejpřímější?

Díky vzdělávacím kurzům se nám podařilo zmapovat situaci mladých absolventů středních a vysokých škol. Po odborné stránce jsou zpravidla na výši. Umí dobře uživatelsky ovládat informační techniku, mají velmi pozitivní vztah k novým technologiím. Umí pracovat s informacemi a mají i nějakou mezinárodní zkušenost. Zpravidla však z neoficiálních brigád, osobní, nejen dovolenkové turistiky a ti aktivnější z jazykových kurzů a studijních pobytů. V absolventech však velmi často převažuje individualismus. Neschopnost odhlédnout od pohledu na věc přes své potřeby. Pochopit, že na prvním místě je spokojenost firmy – jejich akcionářů nebo majitelů. Ti dle našich zkušeností oceňují takové pracovníky, kteří automaticky vyhodnocují efektivitu, potřebnost, přínosnost, časovou náročnost a další výkonové ukazatele. Mladí absolventi často chtějí pracovat v progresivních, ambiciózních firmách. K tomu je ale nutné si uvědomit, že progresivita a ambicióznost neznamenají nepřemýšlení o nákladech, neznamenají nejmodernější softwarové a hardwarové vybavení, ale že se jedná o velmi důsledné zvažování vynaložené konkrétní koruny a skutečných a ne jen imaginárních možných příjmů vycházejících z přání,  představ a předpokladů. Stále více úspěšných podnikatelů Vám dnes řekne, že podnikání je o vynaložené energii, poctivosti, flexibilitě, důslednosti a selském rozumu.  Domníváme se, že naše střední a vysoké školy mají ve formování těchto hodnot u absolventů ještě velké rezervy. Tuto zkušenost opíráme zejména o naše zkušenosti získané při školeních a trénincích zaměstnanců zařazených do kategorií personálních rezerv – například ze společností RWE Transgas, Lesy České republiky, ING Group příp. ČSOB Group. Bloky způsobené nezkušenostním pohledem na fungování firem se pak promítají do problémů interpersonální komunikace. Lze říci, že i světové trendy, a zkušenost jsme si ověřili například i v USA, Austrálii a na Novém Zélandu, potvrzují, že úspěšní lidé se dnes nevyznačují super odbornými znalostmi, encyklopedickými vědomostmi, ale zejména vynikající úrovní komunikačních dovedností.  Tento trend ještě umocňuje skutečnost působení nejen nadnárodních firem, ale i investice globálních firem v České republice. Od budoucích absolventů se tak očekává nejen jazyková gramotnost, ale dovednost multikulturální komunikace a zažití interkulturálních odlišností.  Dovolujeme si zde konstatovat,že asi nejopomíjenější stránkou, a současně největším limitem každého z nás v rozvíjení svých komunikačních dovedností pak je neznalost sama sebe. Nejedná se o to, že nevíme, jak vypadáme, nebo kolik vážíme a měříme, ale neznáme mechanismy fungování sama sebe ve vytváření našich předsudků, postojů hodnot a myšlenkových procesů, které pak ovlivňují naše vyjednávací a komunikační taktiky.

Jednoznačně nejdůležitější je být připraven. A to nejen po stránce odborné způsobilosti, ale i znalosti svých slabých a silných stránek, svých přání a omezení, a v neposlední řadě i hranice svých možností. Předejde se tak zbytečným zklamáním, protože mohu mít své vytoužené povolání, ale osobnostně se pro něj nehodím a tím pádem nejsem schopen i za cenu velkého úsilí dosáhnout takového úspěchu, jako někdo jiný s minimální námahou. Tak jako se ze stokilového siláka nemůže stát úspěšný žokej, to samé platí i o některých duševních vlastnostech a schopnostech, které nám brání uskutečnit svou vysněnou kariéru. Jak ale tato úskalí rozeznat a vydat se tím nejoptimálnějším směrem?

Zásadním předpokladem, jak už napovídá název příspěvku, je pokusit se maximálně poznat sám sebe. Základní představu každý o sobě má – ví co ho baví a nebaví, co mu jde a co ne, jak vychází s lidmi a jaká prožitá traumata si s sebou do života nese. Ale abychom sami sebe poznali hlouběji, existuje v současné době mnoho metod, většinou vycházejících z nějaké formy psychologické diagnostiky, které nám mohou odpovědět když ne na všechny, tak alespoň na většinu našich otázek. Rád bych tady rozebral alespoň některé z možností, které nám se nabízejí. Jsou to

1)    sebezkušenostní semináře a výcviky

2)    psychologické testy

3)    orientace v oblasti typologie osobnosti

4)    absolvování cvičných assessment center (dále jen AC) a skutečných výběrových řízení

Podívejme se nyní na tyto jednotlivé možnosti podrobněji :

 

1)    sebezkušenostní semináře a výcviky

Každý člověk si do svého dospělého života nese to, co do něj bylo v dětství a během dospívání vštípeno, a nemusí to být vždy jen zkušenosti příjemné. Ať to byly problémy s rodiči, vrstevníky, nepříjemné zkušenosti spojené například s onemocněním nebo úmrtím blízké osoby – všechny tyto zážitky v nás zůstávají a ovlivňují náš budoucí život. Cílem sebezkušenostních seminářů a výcviků je vyrovnat se s tím, co jsme prožili, říci si to nahlas a v případě skupinové práce vidět a slyšet reakce jiných lidí, které mohou být velmi odlišné od našeho prožívání. Co dalšího může člověk v rámci takového výcviku prožít a vyzkoušet si? Skupinová práce je zaměřena na poznání sebe sama v kontextu malé vrstevnické skupiny. Podle aktuálního zaměření a cíle se skupina zabývat oblastmi komunikace, vztahů (v pracovním i rodinném prostředí), sebeprosazení a asertivního chování. Technikami skupinové interakce, psychosociálních her, reflexí vlastní role a prací se zpětnou vazbou od druhých  je možné dosáhnout lepšího a komplexnějšího náhledu na sebe a na své okolí, odhalit si pro sebe svá citlivá místa a tak být lépe připraven na problémy a konflikty v pracovním i osobním životě.

 

2)    Psychologická diagnostika

S různými formami psychologické diagnostiky  se v současné době člověk setkává při mnoha příležitostech – ve škole, v profesním životě při přijímacích řízení a hodnoceních, v osobním životě při řešení vážnějších problémů například rodinného soužití a v nejhorších případech i při psychických onemocněních jak u sebe, tak u svých blízkých. A množství testů a dotazníků na nás chrlí i média, hlavně noviny a časopisy, v poslední době i internet. Ale aby diagnostická metody skutečně pomáhaly, musí být odborně sestavené i administrované a patří výhradně do rukou psychologů. Můžeme rozlišit tři okruhy testování

a)     výkonové testy

Výkonové testy, zvané dříve nesprávně testy inteligence, zahrnují širokou škálu testů mapujících jak jednotlivé složky inteligence, tak další naše schopnosti, znalosti i dovednosti. Používají se ve všech oblastech kde je testování běžné – ve zdravotnictví, školství, poradenství a také v profesním poradenství a při výběrových řízeních, zvláště pro specifické druhy povolání (policie atd.) I když se na tyto testy nelze připravit předem, existuje spousta publikací které obsahují různé okruhy testových otázek a je možné si na nich procvičovat ty dovednosti, které už tak dobře neovládáme. Příkladem může být řešení matematických slovních úloh a číselných řad, které jsou právě v mnoha inteligenčních testech obsaženy.

b)    projektivní techniky

S projektivními technikami se pracuje nejvíce v oblasti zdravotnictví, ale stále více pronikají i do oblasti profesní, tak je dobré se s nimi seznámit. Nejznámější projektivní technikou je patrně Rorschachův test, ale ten se běžně nepoužívá. Mnohem populárnější jsou například rozbory písma, kreseb – test ruky, stromu atd. Dokážou hodně říci o osobnosti  testovaného člověka, ale vzhledem ke složitému a hodně individuálnímu posuzování jsou spíše metodou doplňkovou.

c)     osobnostní dotazníky

Osobnostní dotazníky jsou nejznámější a také nejpoužívanější psychologickou metodou v oblasti personalistiky. Neměří výkon, ale mapují osobnost, ať už celou nebo jen některé její stránky a vlastnosti. Protože každé povolání má dost přesně vymezené požadavky na osobnost kandidáta, mohou se vybírat z nesčíslného množství dotazníků právě ty, které jsou k vykonávání dané profese nejpotřebnější. Kromě testů mapujících celou osobnost tak existují například : Dotazník motivace k výkonu, Dotazník profesní přizpůsobivosti,

Kritéria úspěšnosti vedoucích pracovníků, Testy obchodních dovedností atd. Ani na tyto testy se nelze nijakým způsobem předem připravovat, protože každý odborně zpracovaný test má i tzv. lžiskóre a je možno odhalit nepravdivé nebo záměrně stylizované  odpovědi.

Všeobecně jsou tyto dotazníky velkým přínosem nejen pro personální práci, ale hlavně pro samotné testované, kteří se touto cestou mohou o sobě dozvědět mnoho nového.

3)    Typologie osobnosti

Typologií osobností existuje celá řada, například podle vlastností temperamentu, MBTI, typologie podle rodinných konstelací, transakční analýza nebo barevné typologie. Typologie jsou popsány v mnoha odborných publikacích, ale v těchto případech je nejlepší absolvovat praktický kurz, aby se člověk naučil typologii uplatňovat na sobě a okolí a ulehčil si tak přístup k sobě samému i ke světu. Velmi vhodným nástrojem sebepoznáníje  metoda biostrukturální analýzy Struktogram. Podle této teorie dělíme osobnosti  do tří typů, označme si je barevně červení, modří a zelení. Jak se takoví lidé projevují? Dalo by se to zjednodušit tak, že červeného nazveme tvrdým bojovníkem (je soutěživý a vůdčí typ), zeleného přátelským pomocníkem (je hodně citový a společenský) a modrého logickým myslitelem (je přemýšlivý a navenek chladný). To jsou základní charakteristiky. Ale protože nikdo není jednobarevný, barvy se různě mísí a podle toho se člověk chová a jedná. Toto poznání sebe a druhých pak pomáhá člověku porozumět sám sobě, pochopit své možnosti, ale také lépe chápat druhé, vědět co od nich očekávat a vyhnout se zbytečným konfliktům.

 

4)    Assessment centrum

Assesment Centrum (AC)  je speciální diagnostická metoda, která se používá pro výběr zaměstnanců z většího počtu uchazečů. Termín Assesment centrum je možno přeložit do češtiny jako „hodnotící centrum“ nebo „diagnosticko-výcvikový program“. Množství a náročnost použitých metod odpovídá kritériím, která byla pro hodnocení účastníků stanovena. Hlavním rysem AC je přítomnost více hodnotitelů, kteří posuzují kandidáta z různých hledisek a podle různých kritérií během delšího časového úseku. Účastníci AC jsou hodnoceni v konkrétních situacích, které simulují reálné problémy – rozhodují se, vytvářejí tým a vzájemně komunikují. To umožňuje poznat účastníka z mnoha úhlů a vytvořit si tak komplexní náhled.

Obsah AC je tvořen několika bloky, jedním z nich bývá již výše zmíněná psychologická diagnostika, ale velmi důležitá je právě praktická část – hraní rolí, případové studie, prezentace a zpětná vazba. Jsou to techniky pro nezkušeného a věci neznalého člověka často velmi zátěžové, a proto je nejlépe se na AC připravit. Jednou z možností je absolvovat cvičné AC v rámci vzdělávacího semináře, kde si člověk všechny tyto metody včetně psychologické diagnostiky může vyzkoušet, a přitom ještě nemusí čelit tlaku zda bude uznán jako vhodný kandidát na zvolené pracovní místo. Druhou možností je absolvování skutečného AC v rámci výběrového řízení na určitou pozici – i když nebude kandidát úspěšný, ví již o co se jedná a s každým dalším výběrovým řízením si bude sám sebou více jistý. Vzhledem k tomu, že AC nyní bývají nedílnou součástí výběrových řízení na prestižnější pozice, je velmi vhodné se s touto metodou prakticky seznámit a znát její úskalí.

 

Nastínil jsem některé možnosti jak může člověk na prahu své profesní kariéry přispět, díky různým metodám sebepoznání, ke snížení „slepých uliček a Cimrmanovských kroků stranou“ ve své profesní kariéře a snížit riziko neúspěchu a následného snížení sebevědomí. Jako vzdělávací společnost, která má velké zkušenosti z oblasti peněžnictví, průmyslu ale i státní správy (např. program outplacementu pro Ministerstvo financí), známe nutnost správné motivace k sebevzdělávání a známe i metody a nástroje jak na to. A čím dříve si nutnost dalšího sebevzdělávání sami uvědomíme, tím dříve se dostaneme k vytouženému cíli.

 (napsáno ve spolupráci s Mgr. Alicí Mlynářovou)