Dneska mi přišel velmi příjemný mail. A kdyby měl být jen sám jediný, tak mne utvrdil v tom, že je dobře, že jsem napsal knihu „Jak získat vysněnou práci„. Karolíno, držím ti palce ať uspěješ i v rámci assessment centra a moc ti za ten mail děkuji. A taky děkuji Gabce, protože ten BeEager dělá fakt dobře.

Skutečná cesta za vysněnou prací

Dobrý den, pane Orlita,

pokud máte chvilku ráda bych vám povykládala svůj příběh.

Moc jsem si vždycky přála jet na Erasmus, ale nikdy jsem na to neměla finance a odhodlání odejít ze svých stávajících brigád při škole, kde jsem se bála, že když odjedu tak už pak nic neseženu. Při škole jsem pracovala abych se mohla uživit a zároveň chodit do školy. V posledním ročníku vysoké školy jsem již pracovala na plný úvazek a také studovala prezenční studium. Byla jsem pořád ve škole, nebo v práci a po nocích psala diplomovou práci. Všechno jsem s úspěchem zvládla.

Po škole, minulý rok jsem se rozhodla odletět někam dál do světa a zažít své životní dobrodružství a naučit se pořádně anglicky. Vyhrála u mě Austrálie. Byla jsem tam celých 9 měsíců. Ano 9 měsíců – není to zase tak dlouho, ale mi se to zdálo jako věčnost. To víte, první měsíc se člověk rozkoukává a další měsíce mu dochází, že musí najít nějakou práci. Pracovala jsem jako pokojská, číšnice v jedné restauraci pak ve druhé, ale pořád to byly jednorázovky. Už jsem byla tak zoufalá, že jsem si myslela, že odletím domů dříve.

Měla jsem posledních 10 životopisů tak jsem si dala za úkol, že buď je do 30 minut rozdám a najdu si práci, nebo letím příštím letadlem domů. Naštěstí se mi to opravdu povedlo a já získala práci. Trvalo mi 4 měsíce, než jsem si sehnala práci číšnice v restauraci. Tam jsem už zůstala po celou dobu než jsem se vrátila zpět do ČR. Nejprve jsem měla dost hodin a také i peněz, ale jak se zhoršovalo počasí a přicházela zima tak jsem měla peněz méně a méně a méně. Chtěla jsem odletět domů dřív, ale nešlo to, musela bych zaplatit o hodně dražší let a na to jsem neměla peníze. Musela jsem přežít. S pomocí přátel, které jsem tam poznala se mi to nakonec povedlo a teď to jsou moji přátelé na život a na smrt.

Chci tím říct, že ať si lidé myslí cokoli, život v cizí zemi není vůbec jednoduchý. Musíte se otáčet, naučit se jazyk, práci, bydlení.. K tomu jsem opět chodila do jazykové školy a lidé – Australané – mě pořád nebrali vážně. Jsme prostě pořád cizinci. Děláme podřadnou práci za pár peněz a nemůžeme s tím nic dělat. Jsme spokojení, že vyděláváme i to málo.

Když jsem přilétala na letiště do Prahy cítila jsem se nesmírně šťastně.

Spousta lidí u nás si stěžuje na náš systém, na zdravotnictví, málem všechno okolo. Já ale musím říct, že se máme pořád dobře. Naše zdravotnictví je stále na vysoké úrovni. Platíme u zubaře za plombu 700,- kč? To je pořád nic oproti tomu co se platí v AU – 500 dolarů jen za případné ošetření! Australané mimo jiné jsou dle mého názoru docela pozadu v mnoha ohledech a lidé mi přišli až někdy docela hloupí. Což mě docela překvapovalo.

Proč Vám hlavně píšu. Jsem týden v České republice a začínám si hledat práci. Tento týden v úterý jsem se přestěhovala z Frýdku-Místku do Prahy a včera jsem byla na pohovoru v Deloitte, po první části testů jsem se šla projít a po cestě jsem zamířila do jednoho z knihkupectví. Miluji knihy!

Zamířila jsem ke knihám které by mi mohly pomoci získat moji vysněnou práci, pozici Asistenta Auditora. Má ruka jakoby povědomě cítila – první kniha po které jsem sáhla byla ta vaše! Jak získat vysněnou práci. Kniha se vám náramně povedla! Opravdu velká pochvala pro Vás! Protože vás znám už z dřívějška a jsem i účastnice kurzu Co vás ve škole nenaučí (jednoho z prvních ročníků), knihu jsem si musela už z principu koupit. Přesně to co v ní píšete, my absolventi potřebujeme. Četla jsem mnoho článků, mnoho příruček, ale každá říká něco jiného. Setkala jsem se s vámi párkrát, když bylo nějaké sezení u vás ve firmě. Znám vás jako reálného člověka a proto mi vaše rady opravdu mluví do duše a věřím jim.

Uvědomuji si o sobě, že nemám až tak velké sebevědomí, že se moc podceňuji, neumím se pochválit a přála bych si se umět prodat. Vaše kniha mě nakopla a nakopává.. Když jsem se včera vrátila na centrálu Deloitte, dozvěděla jsem se, že jsem postoupila do dalšího kola a podstoupila následně i ústní pohovor. Jak tam píšete, začala jsem vykládat svůj sen, to co bych chtěla a o čem sním, o jaké práci. A myslím, že se to vyplatilo. Dneska mi dorazil email, že postupuji do dalšího kola na assessment centra. Mám obrovskou radost a budu se snažit to místo získat! Je to má vysněná práce!

Chtěla bych vám moc poděkovat i za projekt Co tě ve škole nenaučí. Přišla jsem tam, nevěděla o sobě vůbec nic. Co chci dělat, jaký chci mít život. Jak se s ním poprat? Byla jsem v hodně složité situaci i se svými rodiči. Byla jsem akorát demotivovaná a beze smyslu v životě. Nevěděla jsem ráno proč vstát a už od rána měla deprese.

Dnes už vím, že všechno jde, když člověk ví, co chce. A že o to musíme bojovat a nebát se. Proto ještě jednou děkuji. Všechny tyhle činnosti mají určitě smysl a kdo chce něco získat od života, tak ví jak se všemi informacemi naložit.

Děkuji vám za přečtení, mějte hezký den a úspěšný křest knihy.